KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO (75/75)

NEJSEM ŽÁDNÝ BÉČKO, PŘÁTELÉ, PÁČ MILUJU KAPELU POP-PORN!

KAPELA POP – PORN, která hraje tak, že mě umřít fakt nenechá, chce natočit debutové album a hledá sponzory. Prý nejvhodnějšími sponzory jsou pro ně výrobci či prodejci nápojů, obuvi a oblečení, ale vítán je každý!

Podívejte se na jejich www.pop-porn.cz a dozvíte se o nich další informace. Ale podporu by si zasloužili! :-)

P.S. Nabídla jsem jim, že budu na jejich koncertech, vo pauzách, číst zadarmo svý erotický povídky! Netvářili se moc nadšeně. :-( Tak si holt budou muset počkat, až mi pan nakladatel zvýší honorář…

HLEDÁNÍ...

Prosba k mým čtenářům! Nejradši se dívám v televizi na zprávy, tah Sportky a Poštu pro tebe. Protože se nechci obracet na Ester, obracím se na vás, čtenáře mého KDYZ. V rubrice KDYŽ SE ŘEKNE LÁZNĚ, hledám VĚRU VACOVOU, kterou jsem naposledy viděla v roce 1990 v Dubí, kde jsme spolu byly v lázních. Někdy v roce 1995 se vdala, jmenuje se teď jinak, ale všechno jsem ztratila (nemůžu to najít, páč jsem papírová královna)- jediné, na co si vzpomínám, že byla z Moravy, možná od Buchlovic. Zatím se mi nikdo neozval. Nevíte, prosím, někdo o ní? Děkuju a věřím, že budete stejně úspěšní jako pošťák Ondra! :-)

POZOR! Věru Vacovou mi našla paní Jarmila Vráblová, čtenářka mých webovek, až v Olomouci! Děkuju, Jarmilo! Už jsme se s :-] Věrou :-]  našly!

Aleši Červíne! Romane Červíne! Věruško… nevím jak, páč jsi vdaná! Hledám tři sourozence, mé dva bratrance a sestřenku. Místo, kde žijí, je Havlíčkův Brod a Chotěboř. Naposledy jsme se viděli na jaře 1990. Kdybyste je někdo potkal, dejte jim, prosím vás, číslo mého mobilu: 723 223 445 a řekněte jim, že je hledá sestřenice Irena z Kolína, která u nich v letech 1963 – 65 bydlela. :-) Děkuju!

POTŘETÍ NA STRÁNKÁCH ONA DNES!

Mám z toho velkou radost! Pokud si chcete přečíst, co jsem napsala, klikněte si na následující odkaz:

http://ona.idnes.cz/skoncim-s-vestonickou-venusi-d2e-/ona_pribehy.asp?c=A070122_090937_ona_pribehy_ves

P. S. Bělo, jak se vám fejeton líbil? Moc ne, co? :-(

BĚLO, BYLA JSEM VE VLASTĚ!!! JUPÍÍÍÍÍ!

Titulek musím vysvětlit. Jistá Běla mi totiž poslala mail, kde mi vytkla, že jásám jako debil nad tím, že jsem byla v AHA… Jak je vidět, nepomohlo to. :-) V týdeníku VLASTA jsem byla 27.12.2006, v č.52. A „vyšla“ jsem moc hezky, takže mám radost, i když si koleduju o další „nářez“ od Běly… Blanku, která se mnou rozhovor dělala, znám několik let. Má svoje stránky www.bkovarikova.cz, kde se budete cítit stejně dobře, jako na mém kdyz.cz! :-) Přečtěte si i její Zápisník, kde píše o tom, jak byla u nás v Činoherním klubu na generálce a co jsme tam společně zažily… KDYŽ se podívate na Když se řekne Irena Fuchsová, tak tam rozhovor se mnou najdete!

P.S. Bělo, už jste mi dlouho nepsala… :-(

Už je to tady! Už je to tady!

No jo, musíte se, Bělo, smířit s tím, že prostě JSEM infantilní… Přátelé, byla jsem opět na stránkách magazínu ONA DNES, který vychází při pondělní MF DNES! Když kliknete na následující odkaz, máte mě!

http://ona.idnes.cz/skoda-olinka-by-nam-pekne-vynadala-drp-/ona_pribehy.asp?c=A061211_093932_ona_pribehy_ves

Olinka umřela na Vánoce v roce 1991.

KOLÍNSKÉ SETKÁNÍ O PÁTÉ

DÁMA Koncem listopadu 2006 jsem jela pantografem ze zkoušky z Prahy. Přišly si ke mně sednout dvě starší Dámy. Jedna seděla naproti, druhá vedle mě. Mezi námi visely naše kabáty, takže jsme na sebe neviděly a tato Dáma začala mluvit o „té Fuchsové“. Podle hlasu bylo jasné, že to, co si o mně myslí, není moc lichotivé. Vykoukla jsem za kabátem, omluvila se, a řekla jí, že jsem „ta Fuchsová“. A že jí to říkám jenom proto, aby jí nebylo trapně, až by zjistila, že jsem celou dobu seděla vedle a poslouchala, co špatného o mně říká. Povídaly jsme si pak všechny tři až do Kolína, ale přesto jsem z ní cítila, že na mě svůj názor nezměnila.

KATKA Před třinácti lety, když jsem nastoupila do Činoherního klubu, Katka tam dělala asistentku režie a přitom studovala na vysoké škole. Bylo jí dvacet. Od první chvíle se ke mně přimkla jako klíště- ale já k ní také. Nikoho jsem tam neznala, ona byla pro změnu v té době nešťastně zamilovaná- navzájem jsme se potřebovaly, slyšely jsme na sebe a vydrželo nám to! :-)

PROČ VÁM O TĚCH DVOU PÍŠU? 7.12.2006 jsem měla v kolínském Kulturním domě Setkání o páté. Přišla jsem už ve čtyři, Kapela Za Větrem si chystala nástroje… …jen tak mimochodem, přátelé, už dlouho mě texty písní a atmosféra, kterou tato kapela umí vyvolat, nehodily do mlna, které sice dokážu přesně pojmenovat, ale nechci… :-) Prostě to bylo krásné! Pokud byste podobné mlno chtěli zažít také, tak se podívejte na www.zavetrem.cz, kapelu si pozvěte a budete v mlnu nato tata… nebo natotata? Hm… spíš na to tata… :-) :-) :-) Ale abych se vrátila z mlna zpět do kolínského Kulturního domu… Kapela Za Větrem si chystala nástroje, ředitel Zdeněk Hejduk připevňoval na stěny své fotografie z mých knih, zkoušeli jsme mikrofony, a když bylo všechno hotovo, čekali jsme na diváky.

PŘIŠLA JEDNA DIVAČKA. Byla to Dáma z pantografu, ta, která si o mně myslí své. Pak přijela dcera z Prahy a přivezla mi překvapení, které mi slibovala několik dní. Katku. :-) Ale ještě krásnější bylo, když mi Kačenka oznámila, že je třetí měsíc těhotná a pozvala mě a Ritu na svatbu, která bude, až se to narodí…Takže velká radost.

NEROZPUSTILI JSME TO. Chvíli po páté nám bylo jasné, že nikdo jiný nepřijde. Dali jsme tedy stoly k sobě, i s kapelou nás nakonec bylo patnáct- přišli totiž ještě další rodinní příslušníci :-), a povídali jsme si, kapela hrála, já koukala na svoje dvě holčičky, Ritu a Katku, které seděly naproti mně a byla jsem na ně pyšná- prostě nemělo to chybu! Mluvili jsme všichni, i Dáma si řekla své- týkalo se to mého románu „Když nemám, co jsem nechtěla“, říkala, že přečetla dvě věty a že jí to stačilo, že je to strašně sprosté- tak jsem se jí snažila vysvětlit, proč jsem to napsala takhle a výsledek? Když jsme po dvou hodinách (!) skončili, Dáma ke mně přišla, chytla mě za ruce a několikrát opakovala: „Všechno dobré, paní Fuchsová! Všechno dobré!“

P.S. Nicméně doma jsem tuto akci sebekriticky zhodnotila a řekla jsem si, dobře ti tak, že kromě Dámy na tebe nikdo nepřišel, protože ty v Kolíně na podobné akce taky nechodíš! Sice někdy jsi v Praze, ale když jsi doma a máš čas, nejdeš nikam, protože jsi líná!

Takže jsem si dala do roku 2007 předsevzetí, že začnu chodit! A za rok se hukáže…!

Dopsáno v září 2007: Dáma se jmenuje :-D Dušková :-P a až nebudu v Činoheráku od rána do večera :-( (jsou opakovačky a zkouším s Martinem Čičkákem IVANOVA), půjdeme spolu v Kolíně na kafe!

:-P To koukáte, co? :-P

P.S. A předsevzetí jsem nedodržela. Takže v Kolíně, kromě křtů u Petra Krále radši pro jistotu nikam nelezu… :-P

Dopsáno 1. ledna 2008
:-P S paní Duškovou dem na kafe příští týden! :-P

BYLA JSEM V CHOTĚBOŘI!

12. prosince 2006 jsem byla na vánoční besídce v Chotěboři, v denním stacionáři FOKUS Vysočina. To obrovské množství lidí, kteří se rozdávají druhým a přitom neubývají, mě dostalo a musela jsem se dost držet, abych nebrečela! Bylo to úžasné! Rozhodli jsme se, že z mé první návštěvy uděláme tradici! Budu jezdit na každou vánoční besídku. Přivezla jsem si spoustu vánočních dekorací, které nám už visí po bytě a taky jsem si pochutnala na vynikajicí sekané a bramborovém salátu! :-) :-) :-) A když jsem řekla, že jsem kousek odsud, v Uhelné Příbrami, chodila v letech 1963 – 64 do školy, přišla ke mně jedna paní, a řekla, že tam v té době bydlela, že si mě pamatuje a slíbila, že za rok za mnou přivede všechny mé spolužáky! :-) :-) :-)

POZOR! POZOR! POZOR!

V pondělí 16. 10.2006 jsem měla v MF DNES v magazínu ONA DNES povídku! A mé fejetony jsou zařazené do „kolečka“ fejetonistek ONY DNES! Návštěvnost mých webovek stoupla raketovou rychlostí a dostávám nádherné dopisy a to nejenom od žen stejné krevní skupiny!

Všechny Vás zdravím, děkuju Vám moc za Vaši přízeň, snažím se odpovídat a… prostě mám z toho velikou radost! Tak ať se Vám líbím i dál! :-)

P.S. Pokud byste se na mou povídku chtěli podívat, tak klikněte na následující odkaz: http://ona.idnes.cz/pondeli-a-psi-chlupy-v-koupelne-dmx-/ona_pribehy.asp? c=A061016_121­701_ona_pribe­hy_ves

Představte si, představte si, co... se mi stalo v pondělí 11.9. 2006!

Čtu si ONU, která vychází v pondělí u MF DNES a vida! Povídka! Tak jsem sedla, napsala povídku, poslala ji a za chvilinku mám od paní šéfredaktorky Lenky Treglové, odpověď.

Paní Fuchsová, děkuju vám, povídka je krásná, poplakala jsem si při pondělku, jenom, prosím, vyhoďte ta silnější slova a beru ji!

To bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat, vyhodit silnější slova! :-) A pak mi napsala, jestli taky píšu fejetony! Odepsala jsem jí:

Tsss… milá Lenko, fejetony píšu ve spaní! A včera jsem jí poslala dva a dneska mi napsala, že jsou překrásné a že je bere…!!!

Takže, moji milí čtenáři mých webovek, hlídejte si mě v pondělí! ONA a FUCHSOVÁ = dobrá dvojka! :-)

Toto radši ani nečtěte... tragédie! Černý den v HUSOVĚ ULICI...

22. června 1950 jsem se narodila v Kolíně, v Husově ulici č.p.49, v pokoji, který stále ještě má okna na pavlač. Od chvíle, kdy jsem začala mluvit, jsem každému říkala, že můj rodný dům byl dříve mužský klášter! 8-) Našla jsem tam spoustu maličkostí, které tomu nasvědčovaly a všichni, komu jsem to při prohlídce domu říkala, byli uneseni mým výkladem! Vodila jsem tam spolužáky, kamarády, herce z kolínského divadla, dokonce i mí nápadníci, kteří si mysleli, že mě v chodbě domu budou líbat, si museli nejprve vyslechnout přednášku a pak, většinou zmoženi, šli raději domů… :-( :-( :-( JAROSLAV PEJŠA! To je jméno vraha minulosti mého rodného domu! KOLÍNSKÝ ARCHIVÁŘ! Nikdy bych neřekla, že jsou archiváři tak zákeřní! :-? 28. srpna 2006, o posvícenském pondělí, jsme seděli na kolínské skále s výkvětem kolínské kultury (KIM, JARDA HYLAS, RADEK TOMEK A… ARCHIVÁŘ JAROSLAV PEJŠA… LOTR!) Jen tak mezi řečí jsem utrousila, že kdyby na druhém břehu Labe nebyly domy, viděli bychom můj rodný dům v Husově ulici, kde byl dřív mužský klášter. JAROSLAV PEJŠA se právě bavil s mým mužem, ale slyšel mě, letmo se ke mně natočil :-] a řekl: V HUSOVĚ ULICI NIKDY NEBYL ŽÁDNÝ MUŽSKÝ KLÁŠTER! :-( Chápete to?! Dala jsem mu dva dny na rozmyšlenou, ať si udělá v tom svým archivu pořádek. Když jsem tam za ním ale ve středu přišla, dal mi okopírovaný cár papíru, kde bylo napsáno, že… Skrovničký někdy domek č. 49 za války třicetileté spustnul na hromadu kamení… :-( Pak je tam historie domu, samozřejmě ani zmínka o mniších a… Ále… škoda slov! :-( Zbořil mi dějiny! :-( Zničil mi dětství! A to ještě není všechno! Můj táta byl ročník 21, nasazený v Německu, dostal se do koncentráku za prznění německé rasy- on byl krásný chlap a se ženskými to uměl :-) a jako automechanika ho v Německu nasadili do autoopraven, kde chyběli chlapi, takže…, utekl z pochodu smrti, 8-O vrátil se s koncem války, žil :-) a pil :-( a zemřel v r. 1982. :-( S maminkou se vzali po válce, takže žádné odškodnění se na ni nevztahovalo. Nicméně mě jednou zastavil podroušený bývalý válečný politický vězeň a řekl mi, že jsem blbá, že máma na odškodnění nárok má. Věděla jsem, že to není pravda, ale pokaždé, když mě ten dotyčný podroušený potkal, vykřikoval, že jsem blbá, že jsem to ještě nezařídila, tak jsem sehnala nějaká potvrzení a zašla jsem, kam jinam, než za ARCHIVÁŘEM JAROSLAVEM PEJŠOU! A co myslíte, že mi přinesl z archivu?! Tiskopis, vyplněný mým tátou, kde čestně prohlašuje, že ZABIL DVA ESESÁKY! V životě jsem o tom neslyšela, a že mi můj taťka, notně opivněn, vyprávěl po nocích o svém životě za války v Německu ságy! Co prý tam mám sestřiček a bratříčků! 8-) 8-O :-x :-| Mně bylo tehdy osm a měla jsem dva bratry 8-) :-) a hrozila jsem se přílivu dalších dětí z Německa, ale brzy jsem pochopila, že ve dne a ve střízlivosti mí němečtí sourozenci neexistují a uklidnila jsem se. :-] :-] :-] O všem možném mi táta po nocích vyprávěl, ale o tom, že je VRAH nikdy!!! NIKDY! A já se skoro po pětadvaceti letech po jeho smrtí dozvím od JAROSLAVA PEJŠI, (jo, pořád stejný archivář, co mi vzal mou minulost a dětství a vlastně všechno!) že můj táta zabil dva esesáky…

Tsss… archiváři…

Když jsem to tehdy říkala mamince, mávla rukou. „Táta kecal… on si strašně vymýšlel… To máš po něm…“ Nakonec to stejně dopadlo tak, že žádné odškodnění nedostala, ten dotyčný podroušený mi řekl, že jsem blbá, že máma přece žádný nárok nemá, a já už radši v archivu nebudu nikdy nic zjišťovat a před archiváři, co v civilu a tajně na skále poslouchají citové výlevy spisovatelek, budu příště radši mlčet. Jsou na mě nějak negativně zaměření…

8-O 8-O Hlavně JAROSLAV PEJŠA… 8-O 8-O 8-O

««« | 1 | … | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75
design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2024