Ano, moji milí, konečně jsme se dočkali. Já vím, že jsem čekala jenom já, ale takhle to
líp vypadá…
16.9.2007 jsem byla
v BLESKU
Zkoušela jsem se najít druhý den, t.j.
v pondělí, ale
nepodařilo se mi to!
Vám se to možná podaří…
Pro jistotu napíšu svému webovému Bohovi Tomášovi
Adámkovi, aby se na to juknul… (pozn. Boha: juknul, odkaz už vede
přímo na článek)
Bylo
to moc hezké!
Volala mi
maminka a plakala a volal mi pan Fuchs (byl
pracovně pryč), že je to dobré a že mi to
sluší!
Není to krásné?
A ještě k tomu mám konečně sestru.
Jolanu.
Podívejte
se do Když se řekne Irena Fuchsová, jeďte až na konec a
tam je na dvou fotografiích!
Můj bratr František měl padesáté narozeniny. Je to moje zlatíčko.
Vychoval sám své syny Erika a
Jakuba, protože mu jeho Olinka odešla před
sedmnácti lety do nebe. A 15. září 2007 se určitě tak opil, že
o sobě ještě teď neví… Měli jsme ještě bratra Káju, ale ten nám
taky umřel.
Vždycky jsem chtěla mít sestru. Když koukám na
Poštu pro tebe, brečím a říkám panu Fuchsovi, … já tam napíšu, ať mi najdou
sestru. Napíšu, že sice žádnou nemám, ale ať mi ňákou najdou…
15. září 2007 jsem se sešla s Jolanou. Známe se od léta 2006. Měla svátek a můj bráška narozeniny. Setkání bylo zázračné. Bylo dokonalé. Přijela jsem domů a napsala jsem jí, že mám konečně sestru…
A ona mi odepsala, hezky se vyspi, sestřičko…
Je mladší, hezčí, chytřejší, umí zpívat, řídí
auto… ale odpouštím jí to. Je to přece moje ségra… Podívejte se na
www.volny.cz/trueharmony
,
najděte si ji tam a napište mi, jak se vám líbí! A opovažte se psát, že
ne!!!
Bože… já mám
sestru!!!
A její fotografie mám také na Když se řekne Irena Fuchsová! Jeďte dolů, dolů a skoro před koncem ji uvidíte. Je náááádherná!
Ale to já byla taky!
ONA DNES mi stále zůstává nakloněna!
27. srpna 2007 mi tam vyšel další fejeton
Jsem prostřední…
Sakra… kolikátý už?!
Mám radost. O to větší, že Kájovi bylo před pěti dny 59 let. Byl o dva roky a dva měsíce starší…
21. srpna 1969 za mnou přišel, abych mu
na svém starém psacím stroji napsala na několik papírů slůvko
Pst! Pak papíry rozstříhal a lístky
s Pst! rozdával odpoledne na kolínském náměstí… Zavřeli ho do kolínské
ťurmy, jak jsme doma říkali base. Jeho
žena měla jít druhý den domů z porodnice, tak jsem pro něj šla.
„Vy ho zavřete, a
přitom nabádal lidi k tomu, aby byli ticho,“ řekla jsem jim.
Pustili ho.
Od té doby za ním chodili každý rok,
jestli zase něco na 21. srpen nechystá. Říkal, že ne. Ale
že bude slavit.
Narozeniny.
A slavil je rád a velmi hlučně
právě 21. srpna. Pokaždé musel ukazovat
příslušníkům
občanku, ale nemohli nic dělat…
Když na jaře 1979 umřel, poslala jsem
parte
panu P.
, který ho měl na starosti a připsala
jsem Už nemusíte 20. srpna chodit…
Když si kliknete na http://bartolomej-kolin.cz, ukáže se vám něco nádherného! Na třetí věž vpravo koukám z okna své pracovny. Když na této věži odpočítám devadesát šest řad kamenů a najdu na západní straně pátý kámen odleva, vzpomenu si na praprapraprapraprapraprapradědu Františka, který věž stavěl. Ten den se mu narodil syn František.
A aby toho nebylo málo… když jsem dostala v roce 1954 dětskou obrnu, nechala mě babička v tomto chrámu pokřtít. Aby se Bůh už na mě nezlobil. Vzpomínám si, že jsem nechtěla. Ale pokřtili mě. Jsem Irena Anna.
A do třetice… tyhle nádherné webové stránky připravil můj webový Bůh Tomáš ADÁMEK se svým bratrem Petrem.
19. července 2007
V Činoherním klubu (www.cinoherniklub.cz) začala zkouška. Zkoušelo se poprvé se světly. Režisér upozornil herce, aby vzadu nechodili před nasvíceným oknem, protože jsou vidět jejich stíny. Všichni si na to dávali pozor, ale ke konci zkoušky tam přece jenom někdo proběhl a vzápětí se ozval Zahajdův hlas.
„Stín neplatí!“
Škoda,
že se to nedá říct o tvém odchodu, Jiří.
Každý asi máme nějakého svého Boha. Ten můj se
jmenuje Tomáš Adámek, je to krásný a chytrý mladý muž,
bohužel o dost mladší a hlavně ženatý (zásadně nejedu po ženatejch),
ale hlavně je to stvořitel mých
webovek! Tímto ho v uctivém předklonu pozdravuju a jeho umění tvořit
webové stránky všem doporučuju!
Jeho webovky jsou: www.czahoun.net
V březnu 2007 jsem se setkala v Bohumíně s Helenkou Červenkovou
. Říkala mi, že taky píše, a když
jsem si její věci přečetla, zjistila, že
dobře!
Za tři
měsíce mi od ní přišel mailík:
Milá paní Irenko,
sen se
stal skutečností a kniha je na světě a zítra ji budeme v Maryšce křtít
Primalexem
Škoda, že u té
slávy nemůžete být, ale určitě budou na maryšáckých stránkách
www.maryska.cz
nějaké fotky, abyste si tu atmosféru mohla malililililinkato
vychutnat. Pěkný den z Bohumína přeje Helenkačervenka
Kliknutím se otevře můj spisovatelský šuplík www.helehejka.bloguje.cz
Paní kolegyně,
přeju ti hodně štěstí
!
Ať se tvé knížce Kdo má židli, bydlí
dobře vede!
P.S. Právě jsem ti, moje milá
Helenko, začala tykat…
Ve středu 27. června
2007 v 15. 30.
v knihkupectví Petra Krále v Kolíně,
jsme křtili a podepisovali knihu
KDYŽ CHCI ZABÍT MANŽELA. My, t.j.
kreslíř
Jiří Novák, který mé osmnácté
děťátko ilustroval a já.
Přišlo hodně našich
kamarádů a známých, a maminkou a babičkou byl dokonce přivezen
i Damián, měsíční vnuk mého kreslíře. Hodinu po
zahájení vběhl do knihkupectví i náš společný kamarád Jaromír, který
byl naší přítomností tak šokovaný, že se ani s jedním z nás
nepozdravil a po chvíli zase utekl. Jaromíre, tys myslel, že už tady
nebudeme, viď? To na něho zavolal Jiří Novák a
myslím, že měl pravdu…
Ach
jo…
Večer mi zavolala paní
Dušková. To je ta Dáma z povídání Kolínské setkání
o páté,
které je na
konci této rubriky. Volala mi proto, aby mi řekla, že je po operaci očí, a
že zase může číst a že mě čte,
a že mi děkuje za to, jak píšu,
, že se jí to strašně líbí
a že mám talent od Boha,
a že nechtěla na křest přijít,
protože mi nosí smůlu, ale že se tam byla podívat před začátkem, a zase
rychle odešla, a že mi chtěla zavolat už dávno,
ale měla strach a ostych a trému
a… zkrátím to!
Deme spolu na kafe!
Ondřej Sokol,
režisér, herec a překladatel divadelních her, přeložil- jak jinak- hru AMERICKÝ BIZON od
DAVIDA MAMETA. Mimochodem, Ondřej Sokol je jediný muž, se
kterým bych byla schopná strávit na pustém ostrově… no… třeba
i měsíc!!!
V této nádherné hře hrají jenom TŘI muži! Petr Nárožný, Michal Pavlata a Marek Taclík.
Zkoušení bylo sice těžké, ale příjemné, zapisovala jsem si vejšplechty, které jsem rozdávala při premiéře 26. 10. 2006 a k nim jsem přidávala mince s vyraženými bizony, které vyrobili klienti kolínské Diakonie Českobratrské církve evangelické, mí kamarádi.
Když jsem Markovi Taclíkovi říkala, že na premiéru
přijde moje dcera Rita s přítelem, řekl, tý jo… to
musí mít kluka…?
Premiéra byla nádherná! Přijďte! STOJÍ TO ZA TO!
A protože jsem v Činoherním klubu jedna nápověda, přešla jsem hned po premiéře k panu režisérovi Martinovi Čičvákovi, který měl nedávno úspěšnou premiéru v Bratislavě- o G. Husákovi- a s jeho partou jsem zkoušela hru AMFITRYON.
http://www.cinoherniklub.cz/hry.php?id=168
od Moliéra. Premiéra byla 29. 11. 2006 a řeknu vám,
úžasní jsou všichni!
Mí
kamarádi, klienti kolínské Diakonie Českobratrské církve evangelické, mi
vyrobili opět zlom vazky! Tentokrát to nebyly mince
s bizony, ale andělíčkové ze skořice, která provoněla celý
Činoherák!
A chcete vědět, co jsem donapovídala začátkem září 2007?
Hru
HRDINA ZÁPADU, kterou napsal John Millington
Synge. Režíroval ji opět Ondřej Sokol a řeknu
vám, je to bomba! Jako ostatně všechno, co
v Činoherním klubu napovídám! Předpremiéru jsme odehráli koncem
června a premiéra byla 10. 9. 2007.
Pak jsem zkoušela s režisérem Martinem Čičvákem. Ve hře A. P. Čechova Ivanov, hraje Marian Labuda, ze kterého jsem nemohla spustit oči, páč byl strašně milý, Dana Černá, Matěj Dadák, Radek Holub, Lenka Skopalová, Jana Břežková a další a další a další…
Premiéra byla začátkem listopadu 2007!
V prosinci začal zkoušet pan
režisér Smoček hru Milana Kundery, která se
jmenuje Ptákovina. Dlouho mě nechtěli, páč seděli
u stolu a četli si to a já bych tam jenom otravovala… chci říct, že bych
se tam otravovala…
Předpremiéra byla v červnu 2008 a premiéra byla 19. září 2008.
A v říjnu 2008 jsem zkoušela s Ondřejem
Sokolem hru Bůh masakru!:-P
Choďte do Činoherního klubu!
Jsme nejlepší divadlo
v EU!
A já jsem nejlepší nápověda na světě! Fakt! Jsem děsně
dobrá!
P. S. Marečku,
Rita
už toho
kluka od prosince 2007 nemá…
Právě jsem zjistila, (a stydím se za to), že jsem nikam nedala webovky
mého ráje!!!
A protože bych tam v létě 2008 zase ráda jela –
už podesáté- (kdo by se nechtěl vracet do ráje, že?), a už se nemůžu
dočkat, pojďte se tam podívat se mnou!