KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO (75/76)

Co jsem napovídala v Činoherním klubu v roce 2006- 2007

Ondřej Sokol, režisér, herec a překladatel divadelních her, přeložil- jak jinak- hru AMERICKÝ BIZON od DAVIDA MAMETA. Mimochodem, Ondřej Sokol je jediný muž, se kterým bych byla schopná strávit na pustém ostrově… no… třeba i měsíc!!! 

V této nádherné hře hrají jenom TŘI muži! Petr Nárožný, Michal Pavlata a Marek Taclík.

Zkoušení bylo sice těžké, ale příjemné, zapisovala jsem si vejšplechty, které jsem rozdávala při premiéře 26. 10. 2006 a k nim jsem přidávala mince s vyraženými bizony, které vyrobili klienti kolínské Diakonie Českobratrské církve evangelické, mí kamarádi.

Když jsem Markovi Taclíkovi říkala, že na premiéru přijde moje dcera Rita s přítelem, řekl, tý jo… to musí mít kluka…? 

Premiéra byla nádherná! Přijďte! STOJÍ TO ZA TO!

A protože jsem v Činoherním klubu jedna nápověda, přešla jsem hned po premiéře k panu režisérovi Martinovi Čičvákovi, který měl nedávno úspěšnou premiéru v Bratislavě- o G. Husákovi- a s jeho partou jsem zkoušela hru AMFITRYON.

http://www.cinoherniklub.cz/hry.php?id=168 od Moliéra. Premiéra byla 29. 11. 2006 a řeknu vám, úžasní jsou všichni! 

Mí kamarádi, klienti kolínské Diakonie Českobratrské církve evangelické, mi vyrobili opět zlom vazky! Tentokrát to nebyly mince s bizony, ale andělíčkové ze skořice, která provoněla celý Činoherák! 

A chcete vědět, co jsem donapovídala začátkem září 2007?

Hru HRDINA ZÁPADU, kterou napsal John Millington Synge. Režíroval ji opět Ondřej Sokol a řeknu vám, je to bomba! Jako ostatně všechno, co v Činoherním klubu napovídám! Předpremiéru jsme odehráli koncem června a premiéra byla 10. 9. 2007.

Pak jsem zkoušela s režisérem Martinem Čičvákem. Ve hře A. P. Čechova Ivanov, hraje Marian Labuda, ze kterého jsem nemohla spustit oči, páč byl strašně milý, Dana Černá, Matěj Dadák, Radek Holub, Lenka Skopalová, Jana Břežková a další a další a další…

Premiéra byla začátkem listopadu 2007!

V prosinci začal zkoušet pan režisér Smoček hru Milana Kundery, která se jmenuje Ptákovina. Dlouho mě nechtěli, páč seděli u stolu a četli si to a já bych tam jenom otravovala… chci říct, že bych se tam otravovala… 

Předpremiéra byla v červnu 2008 a premiéra byla 19. září 2008.

A v říjnu 2008 jsem zkoušela s Ondřejem Sokolem hru Bůh masakru!:-P

Choďte do Činoherního klubu!

www.cinoherniklub.cz

Jsme nejlepší divadlo v EU!

A já jsem nejlepší nápověda na světě! Fakt! Jsem děsně dobrá!  

P. S.
Marečku, Rita už toho kluka od prosince 2007 nemá… 

DNES I MF DNES... SAMÝ DNES...

Tak moji milí, 5. března 2007 jsem vyrazila na Ostravsko na besedy v knihovnách! A 5. března 2007 jsem zase vyšla v MF DNES v magazínu ONA DNES! Krásný začátek turné…  

HLEDÁNÍ...

Prosba k mým čtenářům! Nejradši se dívám v televizi na zprávy, tah Sportky a Poštu pro tebe. Protože se nechci obracet na Ester, obracím se na vás, čtenáře mého KDYZ. V rubrice KDYŽ SE ŘEKNE LÁZNĚ, hledám VĚRU VACOVOU, kterou jsem naposledy viděla v roce 1990 v Dubí, kde jsme spolu byly v lázních. Někdy v roce 1995 se vdala, jmenuje se teď jinak, ale všechno jsem ztratila (nemůžu to najít, páč jsem papírová královna)- jediné, na co si vzpomínám, že byla z Moravy, možná od Buchlovic. Zatím se mi nikdo neozval. Nevíte, prosím, někdo o ní? Děkuju a věřím, že budete stejně úspěšní jako pošťák Ondra! 

POZOR! Věru Vacovou mi našla paní Jarmila Vráblová, čtenářka mých webovek, až v Olomouci! Děkuju, Jarmilo! Už jsme se s Věrou  našly!

Aleši Červíne! Romane Červíne! Věruško… nevím jak, páč jsi vdaná! Hledám tři sourozence, mé dva bratrance a sestřenku. Místo, kde žijí, je Havlíčkův Brod a Chotěboř. Naposledy jsme se viděli na jaře 1990. Kdybyste je někdo potkal, dejte jim, prosím vás, číslo mého mobilu: 723 223 445 a řekněte jim, že je hledá sestřenice Irena z Kolína, která u nich v letech 1963 – 65 bydlela. Děkuju!

BĚLO, BYLA JSEM VE VLASTĚ!!! JUPÍÍÍÍÍ!

Titulek musím vysvětlit. Jistá Běla mi totiž poslala mail, kde mi vytkla, že jásám jako debil nad tím, že jsem byla v AHA… Jak je vidět, nepomohlo to. V týdeníku VLASTA jsem byla 27.12.2006, v č.52. A „vyšla“ jsem moc hezky, takže mám radost, i když si koleduju o další „nářez“ od Běly… Blanku, která se mnou rozhovor dělala, znám několik let. Má svoje stránky www.bkovarikova.cz, kde se budete cítit stejně dobře, jako na mém kdyz.cz! Přečtěte si i její Zápisník, kde píše o tom, jak byla u nás v Činoherním klubu na generálce a co jsme tam společně zažily… KDYŽ se podívate na Když se řekne Irena Fuchsová, tak tam rozhovor se mnou najdete!

P.S. Bělo, už jste mi dlouho nepsala…

KOLÍNSKÉ SETKÁNÍ O PÁTÉ

DÁMA Koncem listopadu 2006 jsem jela pantografem ze zkoušky z Prahy. Přišly si ke mně sednout dvě starší Dámy. Jedna seděla naproti, druhá vedle mě. Mezi námi visely naše kabáty, takže jsme na sebe neviděly a tato Dáma začala mluvit o „té Fuchsové“. Podle hlasu bylo jasné, že to, co si o mně myslí, není moc lichotivé. Vykoukla jsem za kabátem, omluvila se, a řekla jí, že jsem „ta Fuchsová“. A že jí to říkám jenom proto, aby jí nebylo trapně, až by zjistila, že jsem celou dobu seděla vedle a poslouchala, co špatného o mně říká. Povídaly jsme si pak všechny tři až do Kolína, ale přesto jsem z ní cítila, že na mě svůj názor nezměnila.

KATKA Před třinácti lety, když jsem nastoupila do Činoherního klubu, Katka tam dělala asistentku režie a přitom studovala na vysoké škole. Bylo jí dvacet. Od první chvíle se ke mně přimkla jako klíště- ale já k ní také. Nikoho jsem tam neznala, ona byla pro změnu v té době nešťastně zamilovaná- navzájem jsme se potřebovaly, slyšely jsme na sebe a vydrželo nám to! 

PROČ VÁM O TĚCH DVOU PÍŠU? 7.12.2006 jsem měla v kolínském Kulturním domě Setkání o páté. Přišla jsem už ve čtyři, Kapela Za Větrem si chystala nástroje… …jen tak mimochodem, přátelé, už dlouho mě texty písní a atmosféra, kterou tato kapela umí vyvolat, nehodily do mlna, které sice dokážu přesně pojmenovat, ale nechci… Prostě to bylo krásné! Pokud byste podobné mlno chtěli zažít také, tak se podívejte na www.zavetrem.cz, kapelu si pozvěte a budete v mlnu nato tata… nebo natotata? Hm… spíš na to tata… Ale abych se vrátila z mlna zpět do kolínského Kulturního domu… Kapela Za Větrem si chystala nástroje, ředitel Zdeněk Hejduk připevňoval na stěny své fotografie z mých knih, zkoušeli jsme mikrofony, a když bylo všechno hotovo, čekali jsme na diváky.

PŘIŠLA JEDNA DIVAČKA. Byla to Dáma z pantografu, ta, která si o mně myslí své. Pak přijela dcera z Prahy a přivezla mi překvapení, které mi slibovala několik dní. Katku. Ale ještě krásnější bylo, když mi Kačenka oznámila, že je třetí měsíc těhotná a pozvala mě a Ritu na svatbu, která bude, až se to narodí…Takže velká radost.

NEROZPUSTILI JSME TO. Chvíli po páté nám bylo jasné, že nikdo jiný nepřijde. Dali jsme tedy stoly k sobě, i s kapelou nás nakonec bylo patnáct- přišli totiž ještě další rodinní příslušníci , a povídali jsme si, kapela hrála, já koukala na svoje dvě holčičky, Ritu a Katku, které seděly naproti mně a byla jsem na ně pyšná- prostě nemělo to chybu! Mluvili jsme všichni, i Dáma si řekla své- týkalo se to mého románu „Když nemám, co jsem nechtěla“, říkala, že přečetla dvě věty a že jí to stačilo, že je to strašně sprosté- tak jsem se jí snažila vysvětlit, proč jsem to napsala takhle a výsledek? Když jsme po dvou hodinách (!) skončili, Dáma ke mně přišla, chytla mě za ruce a několikrát opakovala: „Všechno dobré, paní Fuchsová! Všechno dobré!“

P.S. Nicméně doma jsem tuto akci sebekriticky zhodnotila a řekla jsem si, dobře ti tak, že kromě Dámy na tebe nikdo nepřišel, protože ty v Kolíně na podobné akce taky nechodíš! Sice někdy jsi v Praze, ale když jsi doma a máš čas, nejdeš nikam, protože jsi líná!

Takže jsem si dala do roku 2007 předsevzetí, že začnu chodit! A za rok se hukáže…!

Dopsáno v září 2007: Dáma se jmenuje Dušková a až nebudu v Činoheráku od rána do večera (jsou opakovačky a zkouším s Martinem Čičkákem IVANOVA), půjdeme spolu v Kolíně na kafe!

To koukáte, co?

P.S. A předsevzetí jsem nedodržela. Takže v Kolíně, kromě křtů u Petra Krále radši pro jistotu nikam nelezu… 

Dopsáno 1. ledna 2008
S paní Duškovou dem na kafe příští týden!