Podívejte se na www.volny.cz/trueharmony S touto vokální skupinou jsem vystupovala 21. října v Praze. Pozvali si mě, zpunktovala to moje sestra Jolana, oni zpívali a hráli a mě zpovídal moderátor Zdeněk.
P. S.
Po třech letech, v listopadu 2010, je hodně věcí jinak a to je dobře, protože změna je život.
Takže zdravím z těchto stránek dvě bývalé členky této vokální skupiny, Kateřinu Maškovou a moji ségru, Jolanu Konečnou…
Je to asi rok, kdy mě při četbě denního tisku, napadla první povídka, o které jsem věděla, že mi ji nikde neotisknou. Napsala jsem ji.
Pak mě napadla druhá, třetí, čtvrtá…
Je to jako s houbami. Jak vlezete do lesa v době, kdy rostou, tak prostě bez hub ven nevylezete…
A tak jsme 15. 10. 2007 přidali s mým webovým Bohem Tomášem Adámkem rubriku, KDYŽ SE ŘEKNE SKANDÁL
Máme tam i prostor pro váš názor.
Martin Hattala, spisovatel a doktor z Přelouče, který vydal v nakladatelství www.pragoline.cz
nebo
knihu Milenka nejvěrnější a v září 2007 mu tam vyšla kniha Plavkyně nejmilejší, se vrátil zdravý po několika měsících z Iráku.
Přeju mu, aby se hezky rychle zaklimatizoval a makal na další knize, která se bude jmenovat Fuchsena nejkrásnější…
Ano, moji milí, konečně jsme se dočkali. Já vím, že jsem čekala jenom já, ale takhle to líp vypadá…
16.9.2007 jsem byla v BLESKU Zkoušela jsem se najít druhý den, t.j. v pondělí, ale nepodařilo se mi to! Vám se to možná podaří… Pro jistotu napíšu svému webovému Bohovi Tomášovi Adámkovi, aby se na to juknul… (pozn. Boha: juknul, odkaz už vede přímo na článek)
Bylo to moc hezké! Volala mi maminka a plakala a volal mi pan Fuchs (byl pracovně pryč), že je to dobré a že mi to sluší!
Není to krásné?
A ještě k tomu mám konečně sestru. Jolanu.
Podívejte se do Když se řekne Irena Fuchsová, jeďte až na konec a tam je na dvou fotografiích!
Můj bratr František měl padesáté narozeniny. Je to moje zlatíčko. Vychoval sám své syny Erika a Jakuba, protože mu jeho Olinka odešla před sedmnácti lety do nebe. A 15. září 2007 se určitě tak opil, že o sobě ještě teď neví… Měli jsme ještě bratra Káju, ale ten nám taky umřel.
Vždycky jsem chtěla mít sestru. Když koukám na Poštu pro tebe, brečím a říkám panu Fuchsovi, … já tam napíšu, ať mi najdou sestru. Napíšu, že sice žádnou nemám, ale ať mi ňákou najdou…
15. září 2007 jsem se sešla s Jolanou. Známe se od léta 2006. Měla svátek a můj bráška narozeniny. Setkání bylo zázračné. Bylo dokonalé. Přijela jsem domů a napsala jsem jí, že mám konečně sestru…
A ona mi odepsala, hezky se vyspi, sestřičko…
Je mladší, hezčí, chytřejší, umí zpívat, řídí auto… ale odpouštím jí to. Je to přece moje ségra… Podívejte se na www.volny.cz/trueharmony , najděte si ji tam a napište mi, jak se vám líbí! A opovažte se psát, že ne!!!
Bože… já mám sestru!!!
A její fotografie mám také na Když se řekne Irena Fuchsová! Jeďte dolů, dolů a skoro před koncem ji uvidíte. Je náááádherná!
Ale to já byla taky!
ONA DNES mi stále zůstává nakloněna! 27. srpna 2007 mi tam vyšel další fejeton Jsem prostřední…
Sakra… kolikátý už?!
Mám radost. O to větší, že Kájovi bylo před pěti dny 59 let. Byl o dva roky a dva měsíce starší…
21. srpna 1969 za mnou přišel, abych mu
na svém starém psacím stroji napsala na několik papírů slůvko
Pst! Pak papíry rozstříhal a lístky
s Pst! rozdával odpoledne na kolínském náměstí… Zavřeli ho do kolínské
ťurmy, jak jsme doma říkali base. Jeho
žena měla jít druhý den domů z porodnice, tak jsem pro něj šla.
„Vy ho zavřete, a
přitom nabádal lidi k tomu, aby byli ticho,“ řekla jsem jim. Pustili ho. Od té doby za ním chodili každý rok,
jestli zase něco na 21. srpen nechystá. Říkal, že ne. Ale
že bude slavit. Narozeniny. A slavil je rád a velmi hlučně
právě 21. srpna. Pokaždé musel ukazovat příslušníkům občanku, ale nemohli nic dělat… Když na jaře 1979 umřel, poslala jsem
parte panu P. , který ho měl na starosti a připsala
jsem Už nemusíte 20. srpna chodit…
Když si kliknete na http://bartolomej-kolin.cz, ukáže se vám něco nádherného! Na třetí věž vpravo koukám z okna své pracovny. Když na této věži odpočítám devadesát šest řad kamenů a najdu na západní straně pátý kámen odleva, vzpomenu si na praprapraprapraprapraprapradědu Františka, který věž stavěl. Ten den se mu narodil syn František.
A aby toho nebylo málo… když jsem dostala v roce 1954 dětskou obrnu, nechala mě babička v tomto chrámu pokřtít. Aby se Bůh už na mě nezlobil. Vzpomínám si, že jsem nechtěla. Ale pokřtili mě. Jsem Irena Anna.
A do třetice… tyhle nádherné webové stránky připravil můj webový Bůh Tomáš ADÁMEK se svým bratrem Petrem.
19. července 2007
V Činoherním klubu (www.cinoherniklub.cz) začala zkouška. Zkoušelo se poprvé se světly. Režisér upozornil herce, aby vzadu nechodili před nasvíceným oknem, protože jsou vidět jejich stíny. Všichni si na to dávali pozor, ale ke konci zkoušky tam přece jenom někdo proběhl a vzápětí se ozval Zahajdův hlas.
„Stín neplatí!“
Škoda, že se to nedá říct o tvém odchodu, Jiří.
Každý asi máme nějakého svého Boha. Ten můj se jmenuje Tomáš Adámek, je to krásný a chytrý mladý muž, bohužel o dost mladší a hlavně ženatý (zásadně nejedu po ženatejch), ale hlavně je to stvořitel mých webovek! Tímto ho v uctivém předklonu pozdravuju a jeho umění tvořit webové stránky všem doporučuju!
Jeho webovky jsou: www.czahoun.net
V březnu 2007 jsem se setkala v Bohumíně s Helenkou Červenkovou . Říkala mi, že taky píše, a když jsem si její věci přečetla, zjistila, že dobře! Za tři měsíce mi od ní přišel mailík:
Milá paní Irenko, sen se stal skutečností a kniha je na světě a zítra ji budeme v Maryšce křtít Primalexem Škoda, že u té slávy nemůžete být, ale určitě budou na maryšáckých stránkách www.maryska.cz nějaké fotky, abyste si tu atmosféru mohla malililililinkato vychutnat. Pěkný den z Bohumína přeje Helenkačervenka Kliknutím se otevře můj spisovatelský šuplík www.helehejka.bloguje.cz
Paní kolegyně, přeju ti hodně štěstí !
Ať se tvé knížce Kdo má židli, bydlí dobře vede!
P.S. Právě jsem ti, moje milá Helenko, začala tykat…