Už zase skáču přes kaluže… bože, co to kecám… … už zase můžete psát komentáře v rubrice Když se řekne skandál!
P.S.
A film Už zase skáču přes kaluže (1970) byl úžasný. Viděla jsem ho, když mi bylo dvacet a probrečela jsem ho.
Režíroval ho Karel Kachyňa. Malého kluka – taky obrnáře, hrál geniálně Vladimír Dlouhý, jeho maminku Zdena Hadrbolcová, a tatínka Karel Hlušička.
Zamilovala jsem se do něho (do Karla) a byl to pro mě šok, když jsem po letech zjistila, že je asi o půl metru menší než já…
V Kolíně, v Kouřimské ulici č. p. 15, kousek od mé pracovny, je Sociálně terapeutická dílna, plná mých
kamarádů.
Vše o nich se dočtete tady:
Pár dnů před příjezdem papeže jsem šla s naším pejskem do parku. Na lavičce seděl jeden známý kluk, který si systematicky propíjí játra v šutr, podíval se na mě červeným bělmem a postěžoval si.
„Přijede bé šestnáctka… furt jenom bé šestnáctka… v televizi… v novinách… bé šestnáctka…“
B 16? Co to je? Asi nějaká polská kapela, napadlo mě.
„To je kapela, co?“
Vytřeštěně se na mě podíval a na několik vteřin vystřízlivěl.
„Kapela?! Přece papež, ne? Benedikt XVI…“
24. září 2009 jsem poslala panu grafikovi Jánovi Petrovičovi naposledy zkontrolované korektury své čtyřiadvacáté knihy KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.
Už na ni čekají v tiskárně.
Je mi nějak smutno.
Ale to vždycky, když mi kniha odejde…
Musím rychle vytisknout něco z dalšího rukopisu KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE.
Abych měla co tahat ve vlaku a opravovat.
A těším se na knihu KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA!
Už ji mám v kupě. Jenom ještě musím přepsat některé Filípkovy povídky do počítače. Je to můj brouček. Nejenom, že píše líp než já, ale ještě mi dělá radost! Zdravím jeho Pavlínku a maminku Pavlínky, Jarmilu!
Dětskou obrnu jsem dostala v roce 1954. Očkovat proti ní se začalo až v roce 1957.
Patnáctiletá Petra Fridrichová, která mi 21. září 2009 poslala e-mail, má obrnu od narození, ale ta její se jmenuje DMO spastická diparéza.
Obě obrny si klidně mohly zůstat u všech čertů, ale když už si nás vybraly, tak jsme se s holkami naučily žít.
Jak se to povedlo mně, vidíte na mých webovkách, a jak se to daří Petře, zjistíte tady:
Tento fejeton o gayích, který mi vyšel v magazínu ONA DNES, si můžete přečíst tady:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/recenze_-clanky-a-podobne
A tady celý, i s diskuzí:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/recenze_-clanky-a-podobne/kdyz-je-zivot-barevny
Neřekli byste, co zajímavých lidí mi z těchto webových stránek píše!
V KOLÍNSKÉM DENÍKU mi 17.9.2009 vyšla FUCHSOVINA HLUČNÝ ŠOTEK:
http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20090916.html
Pokud také nemáte rádi ŠOTKY, se kterými se nedá domluvit, můžete se tady podepsat:
Tak jsem potřebovala něco zjistit o Ivaně Chýlkové
http://www.cinoherniklub.cz/osoby.php?id=17&c=2
a narazila jsem na tyto webovky:
http://www.bumbarisparis.org/o-nas
Řeknu vám… řeknu vám… jděte do nich!
JAK BYCH TÉ SAŠENCE JENOM POMOHLA
Tak tenhle fejeton, který vyšel v ONA DNES, je od začátku až do konce pravdivý, i když je jak červená knihovna!
http://www.kdyz.cz/skandal/jak-bych-te-sasence-jenom-pomohla
P.S.
Sašenka je z Frýdku – Místku…
23. září 2009 představily Příběhy slavných Jiřího Zahajského, našeho Zahajdu, který mi strašně chybí…
Bylo to jímavé.
Byla jsem ráda, že jsem některé jeho vejšplechty dala do povídkové knihy KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU, která vyjde v listopadu.