Klukama myslím druhé vydání knihy, KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE!
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/muz-muze.jpg&popisek=KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE
Můj pan nakladatel Bronislav Ondraszek je drahokam mezi nakladateli!
Protože je o tuhle knihu od jejího prvního vydání v roce 2002 neustálý zájem, (je rozebraná) souhlasil, že ji teď před Vánoci vydáme podruhé!
Tak jsem prošla text, upravila ho, přidala jsem jako bonus povídku Lukáš a můj kamarád Martin Foretník
http://www.foretnik-art.com/cs/
přidal ke stávajícím ilustracím spoustu dalších. Je nádherná!
Kdo jste chtěl mít kluky pod stromečkem, měl jste je tam, pokud jste si je objednal tady:
www.beskydykniha.cz nebo 736 608 678 nebo
A víte, co je zajímavé? Že si u pana nakladatele objednávají kluky i ženy!
Nemyslím pana Fuchse, když jsem to s ním vydržela tak dlouho, vydržím to už do doby, kdy se stanu šťastnou vdovou. Jen tak mimochodem, 2.2.2010 spolu budeme třicet let!
Jsem zvědavá, co mi dá za to, že zapomněl…
Myslím tím svoji knihu, která získala v bohumínské knihovně 2. místo mezi vypůjčenými knihami za rok 2009!
Jsem fakt dobrá…
Můj pětatřicetiletý syn Filip, se kterým připravujeme na jaře 2010 k vydání knihu, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, má už skoro rok přítelkyni Pavlínku, která je anděl a já ji mám ráda jako svoji dceru.
Moc bych si přála, aby se měli na furt, a aby mi trochu přistřihli křidélka tím, že mě udělají babičkou …
Nicméně to neznamená, že jsem přestala mít ráda svoji Marcelku, která byla mojí dcerou před Pavlínkou a je mojí dcerou stále, a píše mi e-maily, začínající: Moje drahá paní matko…
Není to krásné?
Moje drahá paní matko…
A to si představte, že tahle moje Marcelka je o pouhých deset let mladší než já…
Připsáno 5. ledna 2011
Můj šestatřicetiletý syn Filip, se kterým nám na jaře 2010 vyšla veleúspěšná kniha, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, má už skoro dva roky svoji Pavlínku, která je moje holčička a já ji mám moc ráda a ona má ráda mě. A mám ráda i její maminku Jarmilu a Jarmila mě má taky ráda…
Ve středu 6. ledna 2010, v kolínském obchodním centru FUTURU, v knihkupectví Dobrovský, jsem se opět sešla se svými čtenáři a ctitely a tajnými milenci a platonickými obdivovateli a prostě se všemi, kteří mě mají rádi:
Tentokrát to bylo výjimečně od 15 – 16 hodin, páč jsem pak jela do Prahy. Měli jsme v Činoheráku schůzi všech zaměstnanců a taky jsem měla soukromou schůzku s Petrem Nárožným.
Neřeknu vám proč! Neřeknu! Neřeknu!
Kdo je Peťula? No… Peťula je prostě moje Peťula…
http://peti95.pismenkuje.cz/1871-muzu-ti-rikat-babi.html
VĚNOVÁNO IRENĚ FUCHSOVÉ
Nedalo mi to a musím Vám napsat, co se mi krásného stalo. Jen si to představte.
DOSTALA JSEM K VÁNOCŮM FUCHSOVOU.
„Co to čteš,“ zeptal se mě před časem ostražitě otec, přísný kritik literatury, která prochází rukama jeho náctileté dcery (jež revizi naprosto ignoruje, proč taky ne?).
„To je… O čem ženy píší,“ řekla jsem mu, cítíc jistou satisfakci, že mi NIC nemůže vytknout. „Tu knížku mi půjčila češtinářka.“
„Aha… no, tak si to čti…“ svolil s obrovským sebezapřením. Ne, že by byl proti ženám, je proti tomu, abych četla příliš feminismu.
No, jenže, pozor.
FUCHSOVÁ NENÍ ŽÁDNEJ FEMINISMUS! FUCHSOVÁ JE TOTIŽ NEJLEPŠÍ HUMORISTA NA SVĚTĚ.
O Fuchsový jsem mluvila pořád dokola, od doby, kdy jsem si přečetla ve výše zmíněné knize její povídku… jeden z dvaadvaceti úhlů pohledu.
„Já ji chci,“ pomyslela jsem si okamžitě – a protože jsem si to myslela nahlas a často, ne-li v jednom kuse, DOSTALA JSEM FUCHSOVOU K VÁNOCŮM. DOSTALA JSEM KNIHU KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.
A dočetla jsem ji včera v 00:25 – četla jsem ji nonstop. A smála jsem se. IF mi prostě nedovolí imitovat Oněgina a propadat chandře, ne.
Slzela jsem, ale smíchy, hned při první kapitole, pojednávající o tom, kam by poslala inkriminovaná žena Marťany.
KDYŽ jsem se vzpamatovala a přečetla jsem to otci, sesul se v křečovité kreaci, zalykajíc se smíchy taky.
Prostě a jednoduše, Marťany poslat na chatu. A potom do prdele.
Navzdory svému předešlému postoji averze vůči všemu, co píší ženy, zamířil dnes otec do pracovny. Šel si zapsat na první volný den úkol:
Koupit Peťule Fuchsovou!
Ježíšku, díky.
Moje patnáctiletá přítelkyně Peťule Fridrichová, právě vydala svoji první knihu.
Nebe to nikomu nepoví
Peťule se věnuje problematice světa lidí s fyzickým handicapem v nejrůznějších situacích, které těm „zdravým“ mohou připadat vedlejší.
Čerpá z vlastních zkušeností a nejrůznější konflikty vyplývající z rozdílností překlenuje s humorem, jehož laskavá tvář je místy zastírána satirou či sarkasmem, nikdy však kapitulantským vzdycháním. Nalezneme zde řadu konkrétních příběhů dětí i rodičů, jež propojuje společné – každodenní boj s postižením.
Knihu si můžete objednávat na adrese
http://nebetonikomunepovi.txt.cz/
formulářem „vzkaz autorovi“, anebo rovnou na emailové adrese perzikaf@gmail.com
Peťule se rozhodla sponzorovat knihou postiženou Klárku (nedávno přišla při autonehodě o tatínka)
a tak konečná cena knihy je 250,– Kč, aby z toho něco Klárinka měla!
Moje dcera hraje od osmi let basketbal, a s kamarádkou Ivanou Koláčnou trénují úspěšně svoje holčičky:
http://kolinsky.denik.cz/ostatni_region/ko_basket_mldorostenky20091229.html
Moje Ritunka je úúúúplně vpravo, stojící a smějící se!
Ať se vám, holčičky, v roce 2010 daří!
Nejenom v basketbale!
URÁ!!!
Já vím, já vím…
… ale když jsme si, kluci a holky, v roce 1956 – 1960, hráli na kolínském náměstí na válku, křičeli jsme URÁ furt…
Moji milí!
Přežijte konec prosince ke své naprosté spokojenosti, ano?
A 1. 1. vezmeme společně rok 2010 útokem! Nebudeme se ničeho bát a uvidíte, že si za rok řekneme, že jsme zvítězili!
Dozvíte se v něm všechny novinky z Činoherního klubu!!
http://www.cinoherniklub.cz/data/cteni/00085cv.pdf
V Douškách se například dočtete, že ňáká Fuchsová vydala dvacátou čtvrtou knihu KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU!
Znáte ji někdo? Co to je za grafomanku, proboha?!
4. prosince 2009 jsem napsala svému panu nakladateli
Bronislavovi Ondrászkovi,
jestli by nechtěl vydat v červnu 2010, k mým šedesátým narozeninám, knihu
KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY.
Poslala jsem mu jich pár na ukázku a čekala na jeho odpověď…
Napsal mi 6. prosince 2009:
"Díky za námět co k narozeninám, nemusím pracně přemýšlet co by Tě potěšilo a ještě k tomu se mi strašně líbí.
Fuchsoviny se zase úplně jinak čtou, jdeme na to a musí vyjít v červnu!"
Řekněte, není můj pan nakladatel sen všech autorů?