V pondělí 18. ledna 2010 mi vyšel v magazínu ONA DNES fejeton!
Vítám všechny své nové čtenáře! Ať se vám u mě líbí!
Každou první středu v měsíci mám setkání se svými čtenáři v knihkupectví Dobrovský, v kolínském obchodním centru FUTURUM, a to od 16 – 17 hodin.
18. 1. 2010 jsem byla na besedě v kolínském TyfloCentru, kde se schází nevidomí kolíňáci. Je to v nové poliklinice, ve 3. patře.
A řeknu vám, už dlouho jsem neslyšela tak krásný smích!
19.1.2010 jsem byla na besedě v knihovně v Jemnici na jižní Moravě:
http://www.mesto-jemnice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5822&id=9243&p1=4040
Cesta byla strašná. Jela jsem vlakem, přestupovala jsem třikrát, z toho jednou do autobusu, protože na trati byl spadlý strom, a vlak dál nejel, klouzalo to, měla jsem těžkou tašku, bylo to fakt hnusný, a když jsem se konečně dostala do knihovny, tak jsem se mezi řeči od knihovnic dozvěděla, že když měli na besedě Ivanku Devátou, tak pro ni jeli z Jemnice do Prahy až před její barák a zase ji druhý den do Prahy před její barák dovezli, a že její honorář byl třikrát takový než můj. Při zpateční čtyřhodinové cestě vlakem jsem se rozhodla, že svůj honorář za besedy zvýším…
Ale zpátky k besedě. Přítomné dámy mě se slovy, my jsme tady všechny vdovy, vzaly mezi sebe a aniž by to tušily, zadělaly mi na nový fejeton do magazínu ONA DNES…
27. 1. 2010 jsem byla besedě na severní Moravě, ve Frenštátu pod Radhoštěm.
http://www.knihovnafrenstat.cz/
A víte, čím mě překvapili ve Frenštátu pod Radhoštěm?
Chtěli po mně nedokončenou povídku a vyhlásili soutěž o její nejlepší konec!
http://www.knihovnafrenstat.cz/index.php?id=akce
Vyhlášení výsledků soutěže bylo 27.1.2010 na mé besedě.
Porota vybrala výherce, já také a… shodli jsme se!
Dvě soutěžící, které, podle mě, i podle poroty, nejlépe moji povídku dokončily, ode mě dostaly knihu. Osobně. Obě.
A přitom na besedě jedna z nich nebyla! Měla přijet, tuším, z Javorníka, a nepřijela.
Ale přesto ode mě dostala knihu osobně…
Malý zázrak, co?
Oba konce povídky, které vyhrály, i vysvětlení malého zázraku, bude na podzim 2010 v knize Když se zamiluje muž pošťáckou láskou.
29.1.2010 – v pátek – jsem měla od 16. hodin křest dvou knih, Když divadlo sundá masku a Když muž miluje muže.
KDE?
Kolínské obchodní centrum FUTURUM – knihkupectví Dobrovský.
19. února 2010 jsem byla v Brně za Inez Tuschnerovou, se kterou se známe z klimkovických lázní.
http://www.bing.com/search?q=inez+tuschnerova&src=IE-SearchBox&Form=IE8SRC
Inez měla ve svém Domově, kde žije už několik let, vernisáž svých kostýmních návrhů.
Klukama myslím druhé vydání knihy, KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE!
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/muz-muze.jpg&popisek=KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE
Můj pan nakladatel Bronislav Ondraszek je drahokam mezi nakladateli!
Protože je o tuhle knihu od jejího prvního vydání v roce 2002 neustálý zájem, (je rozebraná) souhlasil, že ji teď před Vánoci vydáme podruhé!
Tak jsem prošla text, upravila ho, přidala jsem jako bonus povídku Lukáš a můj kamarád Martin Foretník
http://www.foretnik-art.com/cs/
přidal ke stávajícím ilustracím spoustu dalších. Je nádherná!
Kdo jste chtěl mít kluky pod stromečkem, měl jste je tam, pokud jste si je objednal tady:
www.beskydykniha.cz nebo 736 608 678 nebo
A víte, co je zajímavé? Že si u pana nakladatele objednávají kluky i ženy!
Nemyslím pana Fuchse, když jsem to s ním vydržela tak dlouho, vydržím to už do doby, kdy se stanu šťastnou vdovou. Jen tak mimochodem, 2.2.2010 spolu budeme třicet let!
Jsem zvědavá, co mi dá za to, že zapomněl…
Myslím tím svoji knihu, která získala v bohumínské knihovně 2. místo mezi vypůjčenými knihami za rok 2009!
Jsem fakt dobrá…
Můj pětatřicetiletý syn Filip, se kterým připravujeme na jaře 2010 k vydání knihu, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, má už skoro rok přítelkyni Pavlínku, která je anděl a já ji mám ráda jako svoji dceru.
Moc bych si přála, aby se měli na furt, a aby mi trochu přistřihli křidélka tím, že mě udělají babičkou …
Nicméně to neznamená, že jsem přestala mít ráda svoji Marcelku, která byla mojí dcerou před Pavlínkou a je mojí dcerou stále, a píše mi e-maily, začínající: Moje drahá paní matko…
Není to krásné?
Moje drahá paní matko…
A to si představte, že tahle moje Marcelka je o pouhých deset let mladší než já…
Připsáno 5. ledna 2011
Můj šestatřicetiletý syn Filip, se kterým nám na jaře 2010 vyšla veleúspěšná kniha, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, má už skoro dva roky svoji Pavlínku, která je moje holčička a já ji mám moc ráda a ona má ráda mě. A mám ráda i její maminku Jarmilu a Jarmila mě má taky ráda…
Ve středu 6. ledna 2010, v kolínském obchodním centru FUTURU, v knihkupectví Dobrovský, jsem se opět sešla se svými čtenáři a ctitely a tajnými milenci a platonickými obdivovateli a prostě se všemi, kteří mě mají rádi:
Tentokrát to bylo výjimečně od 15 – 16 hodin, páč jsem pak jela do Prahy. Měli jsme v Činoheráku schůzi všech zaměstnanců a taky jsem měla soukromou schůzku s Petrem Nárožným.
Neřeknu vám proč! Neřeknu! Neřeknu!
Kdo je Peťula? No… Peťula je prostě moje Peťula…
http://peti95.pismenkuje.cz/1871-muzu-ti-rikat-babi.html
VĚNOVÁNO IRENĚ FUCHSOVÉ
Nedalo mi to a musím Vám napsat, co se mi krásného stalo. Jen si to představte.
DOSTALA JSEM K VÁNOCŮM FUCHSOVOU.
„Co to čteš,“ zeptal se mě před časem ostražitě otec, přísný kritik literatury, která prochází rukama jeho náctileté dcery (jež revizi naprosto ignoruje, proč taky ne?).
„To je… O čem ženy píší,“ řekla jsem mu, cítíc jistou satisfakci, že mi NIC nemůže vytknout. „Tu knížku mi půjčila češtinářka.“
„Aha… no, tak si to čti…“ svolil s obrovským sebezapřením. Ne, že by byl proti ženám, je proti tomu, abych četla příliš feminismu.
No, jenže, pozor.
FUCHSOVÁ NENÍ ŽÁDNEJ FEMINISMUS! FUCHSOVÁ JE TOTIŽ NEJLEPŠÍ HUMORISTA NA SVĚTĚ.
O Fuchsový jsem mluvila pořád dokola, od doby, kdy jsem si přečetla ve výše zmíněné knize její povídku… jeden z dvaadvaceti úhlů pohledu.
„Já ji chci,“ pomyslela jsem si okamžitě – a protože jsem si to myslela nahlas a často, ne-li v jednom kuse, DOSTALA JSEM FUCHSOVOU K VÁNOCŮM. DOSTALA JSEM KNIHU KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.
A dočetla jsem ji včera v 00:25 – četla jsem ji nonstop. A smála jsem se. IF mi prostě nedovolí imitovat Oněgina a propadat chandře, ne.
Slzela jsem, ale smíchy, hned při první kapitole, pojednávající o tom, kam by poslala inkriminovaná žena Marťany.
KDYŽ jsem se vzpamatovala a přečetla jsem to otci, sesul se v křečovité kreaci, zalykajíc se smíchy taky.
Prostě a jednoduše, Marťany poslat na chatu. A potom do prdele.
Navzdory svému předešlému postoji averze vůči všemu, co píší ženy, zamířil dnes otec do pracovny. Šel si zapsat na první volný den úkol:
Koupit Peťule Fuchsovou!
Ježíšku, díky.
Moje patnáctiletá přítelkyně Peťule Fridrichová, právě vydala svoji první knihu.
Nebe to nikomu nepoví
Peťule se věnuje problematice světa lidí s fyzickým handicapem v nejrůznějších situacích, které těm „zdravým“ mohou připadat vedlejší.
Čerpá z vlastních zkušeností a nejrůznější konflikty vyplývající z rozdílností překlenuje s humorem, jehož laskavá tvář je místy zastírána satirou či sarkasmem, nikdy však kapitulantským vzdycháním. Nalezneme zde řadu konkrétních příběhů dětí i rodičů, jež propojuje společné – každodenní boj s postižením.
Knihu si můžete objednávat na adrese
http://nebetonikomunepovi.txt.cz/
formulářem „vzkaz autorovi“, anebo rovnou na emailové adrese perzikaf@gmail.com
Peťule se rozhodla sponzorovat knihou postiženou Klárku (nedávno přišla při autonehodě o tatínka)
a tak konečná cena knihy je 250,– Kč, aby z toho něco Klárinka měla!
Moje dcera hraje od osmi let basketbal, a s kamarádkou Ivanou Koláčnou trénují úspěšně svoje holčičky:
http://kolinsky.denik.cz/ostatni_region/ko_basket_mldorostenky20091229.html
Moje Ritunka je úúúúplně vpravo, stojící a smějící se!
Ať se vám, holčičky, v roce 2010 daří!
Nejenom v basketbale!
URÁ!!!
Já vím, já vím…
… ale když jsme si, kluci a holky, v roce 1956 – 1960, hráli na kolínském náměstí na válku, křičeli jsme URÁ furt…
Moji milí!
Přežijte konec prosince ke své naprosté spokojenosti, ano?
A 1. 1. vezmeme společně rok 2010 útokem! Nebudeme se ničeho bát a uvidíte, že si za rok řekneme, že jsme zvítězili!