Dozvíte se v něm všechny novinky z Činoherního klubu!!
http://www.cinoherniklub.cz/data/cteni/00085cv.pdf
V Douškách se například dočtete, že ňáká Fuchsová vydala dvacátou čtvrtou knihu KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU!
Znáte ji někdo? Co to je za grafomanku, proboha?!
4. prosince 2009 jsem napsala svému panu nakladateli
Bronislavovi Ondrászkovi,
jestli by nechtěl vydat v červnu 2010, k mým šedesátým narozeninám, knihu
KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY.
Poslala jsem mu jich pár na ukázku a čekala na jeho odpověď…
Napsal mi 6. prosince 2009:
"Díky za námět co k narozeninám, nemusím pracně přemýšlet co by Tě potěšilo a ještě k tomu se mi strašně líbí.
Fuchsoviny se zase úplně jinak čtou, jdeme na to a musí vyjít v červnu!"
Řekněte, není můj pan nakladatel sen všech autorů?
Miluju život pro jeho rozmanitost, ať je jakákoli.
První můj fejeton, nazvaný FUCHSOVINA, vyšel v KOLÍNSKÉM DENÍKU 2. září 2004.
FUCHSOVINY vycházely týden co týden.
Poslední FUCHSOVINA vyšla 19. listopadu 2009.
Další už nevyjde, protože jsem přestala s KOLÍNSKÝM DENÍKEM spolupracovat.
Pokud někoho zajímá, proč, najde odpověď v mé knize KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE, která vyjde na podzim 2010.
Honorář za FUCHSOVINY chodil několik let na účet mých kamarádů, kterým pomáhá www.melaops.cz.
A bude jim chodit dál…
Můj syn Filip, se kterým vydáme na jaře 2010 knihu, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, napsal povídku BOLAVÁ VÍTĚZSTVÍ.
Můžete si ji přečíst tady:
http://www.odg.estranky.cz/clanky/kratke-prozy/bolava-vitezstvi
Příjemné čtení přeju!
Za hodinu bude půlnoc, je Barbory, rychle jsem ještě poslala esemesku Barunce Hrzánové, která mi za chvíli odepíše – jako každý rok – a najednou jsem si uvědomila, že jsem sem neměla čas napsat, že jsem měla 2. prosince 2009 opět svou první středu v měsíci a byla jsem od 16 – 17 hodin v kolínském obchodním centru FUTURUM, v knihkupectví Dobrovský, a vlastně jsem tam celou hodinu podepisovala a povídala si se svými čtenáři – furt a furt a bylo to úžasné…
Barunka mi odepsala! Jdu se podívat.
Milá Irene, děkuju, děkuju, pusu posílám a požehnané Svátky přeju!
Taky jsem nepsala, že v Kolíně proběhl už 4. ročník literární soutěže.
Jsem už čtyři roky předsedkyní poroty, kde je kromě mě, ještě Pavel Kárník, ředitel knihovny, Dana Serbusová, režisérka a dramaturgyně a Zdeněk Hejduk, novinář a ředitel kolínského kulturáku.
Právě dneska, na Barboru, bylo v kolínské knihovně slavnostní vyhlášení výsledků.
Fotograficky ho zmapoval právě Zdeněk Hejduk, jeden z porotců:
http://kolinsky.denik.cz/kultura_region/kolin_je_kolin_20091206.html
Za touto soutěží se tyčí v plné své mužné kráse europoslanec, doktor Milan Cabrnoch.
A nenapsala jsem to sem včas proto, že v Činoherním klubu finišujeme do předpremiéry Lédy, která bude 14. prosince 2009.
A taky jsem dělala poslední elektronické korektury knihy KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE, na které čekala tiskárna…
Uf. Tak jsem to všechno stihla…
Už předtím, než jsem začala psát, jsem si zapálila. Nevím totiž, jak Vás oslovit. Nejvíc vyhovuje „Vážená“, protože Vaše fejetony zbožňuji, ale přijde mi, že na oslovení „Vážená“ kašlete.
Tak tedy:
Milá Irenko, moc děkuji za fejeton v ONA DNES, 30.11.09.
Kdybych nevěděla, že mě neznáte, tak bych odpřisáhla, že jste to psala o mně.
Manžel taky chytil, jak já říkám, „Paroubkův syndrom“ a odletěl do nového hnízda.
Tím mi udělal velkou radost, protože, jak píšete, byl rychlejší než já.
Děkuji Vám, že jste… a začnu shánět Vaše knížky.
Moc zdraví Daniela B., Ostrava
… jsem měla 30.11. 2009 fejetonek!
Pan Fuchs, když si přečetl začátek, řekl:
„Mně se zdá, že ty furt vrážíš klín mezi soužití muže a ženy…“
Občas pošlu svoji knihu různým lidem. Jsou z různých oborů. Mají různé zájmy i různý um.
Začátkem listopadu 2009 jsem poslala knihu KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU panu spisovateli Ludvíkovi Vaculíkovi.
Přiložila jsem k ní jeho Poslední slovo z Lidových novin, ve kterém na jaře zkritizoval jistého spisovatele.
Udělal mi tou kritikou velkou radost, protože si myslím to samé.
A tak jsem mu za odměnu poslala svou poslední knihu.
Přišla mi tato odpověď:
13.11.2009
Vážená paní Fuchsová!
Vaši knihu jsem si jedním tahem přečetl.
Je to výborně napsané, a velice usvědčující: že herci jsou vlastně trochu blázni.
Totiž: mají v sobě všecky naše nectnosti jaksi ve větší míře, však proto se asi mohou tak převtělovat.
Podivuju se také té řadě knížek, co jste napsala, a po nějaké se pohlédnu. Přeju Vám, abyste měla pořád co psát a bavilo Vás to!
Ludvík Vaculík
V úterý 24. listopadu jsem měla besedu v Knihovně MČ
Praha 18 (Letňany) Rychnovská 651.
http://knihovna.letnany.cz/akce/fuchsova.html
No… myslím, že se povedla! Fakt že jo! Domluvili jsme se hned na další!
Měla jsem tam rodinu. Dceru Ritu, syna Filipa, jeho Pavlínku a maminku Pavlínky. Bylo to milé, vidět je tam v koutku pohromadě. A bylo to poprvé, kdy obě moje děti byly na mé besedě.
http://knihovna.letnany.cz/fotogalerie/24112009/index.html
Na posledních dvou fotkách je zleva:
Rita, Filípek, Pavlínka a já.
A beseda byla také rodinná. Prostě to bylo fajn. Nechala jsem také mezi návštěvníky kolovat dopis od pana Vaculíka!
To aby si někdo nemyslel, že jsem si ho vymyslela!
Všem, kteří rádi poslouchají mé zvukové knihy, které sponzorsky namlouvám, připomínám, že jsou pro ně v Knihovně a tiskárně pro nevidomé K.E. Macana, připravené tři moje knihy!
Když nemám co jsem nechtěla
Když se žena svléká
a Když se žena topí.
Slepeckým Braillovým písmem byly vytištěny knihy Divadelní vejšplechty a Když muž miluje muže.
Jen tak mimochodem, milé herečky, když jsem byla na besedě v Mladé Boleslavi, řekla mi tam jedna moje posluchačka, že si půjčila moji zvukovou knihu KDYŽ SE ŽENA SVLÉKÁ a že je to nejlépe namluvená kniha, jakou kdy poslouchala!
Ano, čtete dobře. Nejlépe!