My tři jsme stejně staré a před deseti lety, kdy jsme se poznaly v jedné redakci, kde holky pracovaly a já tam byla externistka, jsme si řekly, až nám bude šedesát, že si z důchodového spoření založíme Nakladatelství 180.
Deset let uběhlo a všechno je jinak.
Mně vyjde v květnu 2011 dvacátá osmá kniha a se svým panem nakladatelem Bronisławem Ondraszkem jsem maximálně spokojená.
Dáša se psaní věnuje okrajově a neschází jí.
Jediná Oli si svůj sen splní a z důchodového spoření si příští rok vydá své knihy.
Zatím má úžasné webové stránky:
Miluju ten pohled.
Miluju procházet kolem chrámu.
Miluju okamžiky, kdy se jenom tady a nikde jinde, zastavuje čas.
11. února 2011 jsem si naposledy vytiskla rukopis své dvacáté osmé knihy a naposledy budu procházet a opravovat 300 stran, plných fejetonů.
KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY II. vyjde v dubnu 2011.
Těším se.
Na podzim 2011 připravujeme pro naše čtenáře s panem nakladatelem překvapení, kvůli kterému jsem vydání knihy, KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE, kterou jsem dopsala na jaře 1992, přesunula do roku 2012.
Vyjde po dvaceti letech, to je dobré, ne?
Titulek hned vysvětlím. Kniha KDYŽ ŽENA PROSÍ O POTRAT je přeložena do polštiny a brzy vyjde v Polsku.
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/potrat-obal-vv.jpg&popisek=KDYŽ ŽENA PROSÍ O POTRAT
Mám z toho radost. V této knize není jediné slovo o potratu. Jsem zvědavá, jestli proti ní někdo něco řekne.
Kromě toho, že mám radost z Potratu, pracuju na rukopisu KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY II., které vyjdou v dubnu 2011 a připravuju se dokončit román KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE, který vyjde v listopadu 2011.
A také v těchto dnech připravuje můj pan nakladatel dotisk KDYŽ JE MUŽ V LÁZNÍCH.
O naše dvojčata, KDYŽ JE ŽENA V LÁZNÍCH a KDYŽ JE MUŽ V LÁZNÍCH je totiž obrovský zájem.
A kniha, KDYŽ SE ZAMILUJE MUŽ POŠŤÁCKOU LÁSKOU se prodává na Českých poštách!
Během necelých dvou let jsem se ze svých 66 kg, která jsem nosila třicet let, nenápadně dostala na 74 kg. Chtěla jsem to shodit, ale chyběla mi vůle.
Nebo milenec…
Ale pak mi pomohla náhoda!
Dcera mého pana nakladatele, Bronisłava Ondraszka, Kristyna, přeložila z polštiny knihu pana profesora Michała Tombaka,
nebo:
http://www.bing.com/search?q=Micha%C5%82+Tombak&src=IE-SearchBox&Form=IE8SRC
která se jmenuje JE MOŽNÉ ŽÍT 150 LET?, a poprosila mě o korektury.
Tady o tom trošku píšu:
http://kolinsky.denik.cz/kultura_region/fuchsoviny20110113-205b.html
Během korektur se mi v hlavě všechno pěkně srovnalo, začala jsem jíst rozumně, podle rad pana profesora, a už po třech týdnech mi váha ukázala 69,10 kg!
Pan profesor nic nezakazuje, nic nepřikazuje – pan profesor pouze názorně vysvětluje, co se v našem těle stane, když jíme to, co jíme, a řeknu vám, je to taková hrůza, že prostě MUSÍTE začít jíst tak, jak radí. MUSÍTE a děláte to rádi. Pro mě je to malý zárak. NIKDY jsem podobné knihy nečetla, NIKDY mě nezajímaly, a dneska jsem toho plná a zblbnu každého, koho potkám!
P. S.
Kniha vyjde v dubnu tady:
Víte, že se moje zatím poslední kniha, KDYŽ SE ZAMILUJE MUŽ POŠŤÁCKOU LÁSKOU, začala prodávat na Českých poštách po celéší republice?
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/kniha-postacka.jpg&popisek=KDYŽ SE ZAMILUJE MUŽ POŠŤÁCKOU LÁSKOU
Až půjdete z pošty, třeba s vámi půjde domů i „můj pošťák“…
Tak jako byl pětadvacet let mým kolegou Čestmír Souček, inspicient z Kolína, kterému jsme všichni říkali Tepírek,
byl mým kolegou v Činoherním klubu víc jak patnáct let Stanislav Štícha, kterému jsme všichni říkali Stanley.
http://www.cinoherniklub.cz/intranet/zck/Stanislav%20%8At%EDcha.pdf
Tak si představte, že si budoucí herci této školy,
http://www.vosherecka.cz/o-studiu
z prvního ročníku mého bývalého kolegy z Činoherního klubu, Milana Mikulčíka, vybrali monology z povídek z mé knihy KDYŽ SE ŽENA SVLÉKÁ, a pozvali mě 7. února 2011 od 14 hodin na premiéru!
No… když vám řeknu, že se MÝM zdramatizovaným monologům diváci NEJVÍCE smáli, budete mi to věřit, že jo?
Tenhle ročník je VELICE talentovaný! Pohybově nadaný! A jejich projev je profesionální! Byli prostě výborní!
Dostali ode mě knihu KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, kde jsou krátké povídky a já pevně doufám, že si některé vyberou a opět mě pozvou na představení!
Mám z téhle divadelní akce velikou radost, protože kniha KDYŽ SE ŽENA SVLÉKÁ patří k čtenářsky nejúspěšnějším, vyšla v roce 2002 a je dávno rozebraná, a i když se hned v roce 2002 dělal její dotisk, čtenáři se po ní furt ptají.
Musím přemluvit mého pana nakladatele, aby ji vydal podruhé…
A taky jsem se seznámila s paní ředitelkou PhDr. Věrou Kmochovou, a tímto jí posílám pozdravy a díky za to, že se rozhodla v roce 1994 tuto školu založit.
Otevřela tak bránu k herectví stovkám mladých lidí a umožnila jim splnění jejich snů. A patří jí díky za to, že je tato brána mladým, talentovaným lidem stále otevřená…
Víte, co to znamená, když se řekne:
Dneska mám kopr?
Přiznám se, že mě, ročník 1950, napadla jako první… menstruace…
Já vím, já vím, proboha! Jsem úplně blbá!
Naštěstí jsem to neřekla nahlas, tázavě jsem zvedla obočí, a onen mladý člověk mi koprovku vysvětlil:
Kurevský odpor pracovat.
Není to milý? My, narození v minulém století, jsme se zmohli akorát tak na toto konstatování:
Nechce se mi makat.
Ode dneška používám koprovku.
Pan Fuchs se mě před chvíli zeptal, jestli mu udělám bramboráky. Řekla jsem, že ne. Že mám dneska kopr. A bylo vymalováno…
Na těchto webových stránkách
http://www.tretivek.cz/rubriky/vase_tvorba/
finišuje ke konci můj román Když mě divadlo svléklo do naha, který tady vychází na pokračování. Už tady vycházel román Když se žena topí a Když má šéf pět žen.
Jsou to zajímavé webové stránky – nejenom pro dříve narozené!