26. října 2010 jsem besedovala v knihovně v Příbrami!
Tady je vše zdokumentováno:
http://knihovnajanadrdy.rajce.idnes.cz/Beseda_s_Irenou_Fuchsovou_26.10.2010/#
Řeknu vám, že takový knihovnický kolektiv jsem už dlouho nezažila!
A takovou besedu také ne! Možná je to tím, že Příbram a Kolín jsou obě bývalá okresní města a máme k sobě blízko.
I když mi v jednu chvíli bylo hodně smutno.
To když jeden můj čtenář řekl, že si v Příbrami v roce 1990 řekli, že si svoje divadlo vzít nenechají, a taky si ho vzít nenechali a dneska patří příbramské divadlo ke špičkám…
V Kolíně si zase řekli, že v Kolíně divadlo zruší a taky ho k 1. 1. 1993 zrušili…
http://filipfuchs.blog.idnes.cz/
Já jsem na svého Filípka taky hrdá! Když jsem mu nedávno říkala, že možná někdy budu na vozejku, řekl, že se o mě bude starat.
Když mu prej budu dávat příplatek, který dostanu na svou nemohoucnost…
Už popáté jsem předsedkyní poroty kolínské literární soutěže a přesto jsem pokaždé překvapená novými talenty.
http://www.stipko.cz/aktuality/literarni-soutez/vyhlaseni-5-rocniku-literarni-souteze
P. S.
Příspěvky jsou už odevzdané a porotou přečtené – 28.11.2010 jsme vybrali vítěze
http://kolinsky.denik.cz/kultura_region/literar_vyber20101130.html
a 8.12.2010 budou v kolínské knihovně předávány ceny.
Jedno z témat pro 3. kategorii (učiliště a střední školy) bylo, Kam vítr, tam plášť.
A sedmnáctiletý Jiří Splavec nazval svůj příspěvek Kam vítr, tam pláž.
O tom, jak vítr zahnal loďku na ostrov a potom zpátky na pláž, na pevninu…
Děkuju, děkuju, děkuju!
Moji milí kolíňáci, křížkovali jste mě, křížkovali!
Ze svého desátého místa na kandidátce, jsem „skočila“ počtem hlasů na čtvrté místo!
Dostali jste mě do Zastupitelstva města Kolína.
… ani nevím, jestli se to takhle píše… Ale to není důležité, že jo?
Jo, a pan Fuchs mi říká senátorko!
Tak jsem si trávila v poklidu sobotní odpoledne a měla jsem vypnutý mobil, a kolem sedmnácté hodiny na něj kouknu a tam je osm nepřijatých hovorů a všechny od mého syna Filípka!
Že prej naše sdružení vede a já mám nejvíc hlasů…
Mění se to, samozřejmě, ale zatím furt vedeme, a i když už nemám nejvíc hlasů, je to, řeknu vám, ÚSPĚCH!!!
P. S.
Vyhráli jsme! Jsem paní zastupitelka!
V pondělí 11. října 2010 se opět naše sdružení ZMĚNA PRO KOLÍN sešlo na kolínském náměstí!
Byli jsme tam od 14 do 17 hodin!
Představovala jsem naše kandidáty a představovala a teď jsem jako Bajaja…
A pouštěli jsme balonky ŠTĚSTÍ!!!
P. S. Je pátek večer, mám odvoleno a čekám na sobotu večer…
Proč na sobotu večer? Protože dostanu klíče vod radnice a pudu se vozit výtahem – nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru dolů…
5. října 2010 bylo v kolínském Kulturním domě první setkání lídrů třinácti stran a sdružení, kteří se uchází o kolínskou radnici. Přítomní byli i kolínští občané.
Nechci se, prosím, nikoho z lídrů dotknout, ale pokud objektivně zváží všech třináct uchazečů, musí uznat, že příštím starostou Kolína se stane nejlepší z nich, a tím je Vít Rakušan.
To, že sdružení Změna pro Kolín je na kolínském politickém nebi absolutně výjimečné, svědčí i to, že na tomto setkání bylo přítomno 50% členů sdružení – včetně mě. Všichni jsme podporovali svého lídra Vítka po každém jeho vystoupení zaslouženým potleskem!
P. S.
Lídr ČSSD, Mgr. Klára Zubíková nám předvedla v bleděmodrém to, co předvedla Katuška vod zelenejch s biomasou, v pořadu Uvolněte se, prosím!
Mgr. Klára Zubíková totiž v kolínské SEDMIČCE přirovnala mafii na kolínské radnici k talibanu. Na jednoduchou otázku diskutujícího, aby mu řekla, co to je taliban, nedokázala odpovědět a své vykrucování ukončila tím, že to neřekne, protože by se to obrátilo proti ní…
V roce 1965 jsem začala chodit na SVVŠ (Gymnázium). Byl tam chlapec, o rok starší, který mi místo pozdravu říkal kulhavá.
Šel na vojnu a tam přišel…
… o nohu.
V roce 1981 jsem se setkala s mladým mužem, který o postižených lidech říkal, s pohledem na mě, že by měli bejt zalezlí doma a nevylejzat…
Tři roky na to přišel…
… o nohu.
V roce 1990 se stal prvním kolínským starostou Jiří Buřič. Všem v kolínském divadle bylo brzy jasné, že půjdeme do háje a k 1. 1. 1993 byl kolínský umělecký soubor, založený v roce 1948, opravdu zrušený. Mnoha mým kolegům, i mně, se změnil život. A nejenom to. Kolín byl po listopadu 1989 jediné město, kde se nepodařilo stálou scénu zachovat. Stálou, divadelní, profesionální scénu se už tady nikdy obnovit nepodaří.
V roce 2010 jsem se rozhodla, dvacet let po listopadu, jít do politiky.
A Jiří Buřič, který se stal před lety podruhé kolínským starostou, přišel…
… o funkci starosty, páč byl vyškrtnut z prvního místa kandidátky ODS.
… je moje kamarádka asi od roku 2009. Říkáme si Mifrunka a Ifrunka.
Na straně sedm si o Mifrunce (a i trochu o Ifrunce) můžete přečíst:
Rozhovor vyšel v tom stejném časopise ŽELEZNIĆÁŘ, ve kterém ze mě na jaře v roce 2008 udělali idiotku.
Psala jsem tam asi dva měsíce železničářské fejetony a chodily mi nádherné dopisy od železničářů, poznávali mě průvodčí, zdravili mě kolínští výpravčí, ale protože jsem psala i kritické fejetony – proboha, 15 let dojíždím, kdo jinej by už měl psát kritické fejetony než já?! – tak mi jeden fejeton tak upravili, že jsem naši spolupráci, k jejich velké úlevě, okamžitě skončila.
Tady je důvod mého konce: