O víkendu 10. 9. – 11. 9. 2011, se juniorky BC Kolín zúčastnily turnaje Labský pohár v Pardubicích, kde se umístily na 7. příčce.
Moje Ritunka stojí vlevo ve světle modrém tričku, její kolegyně trenérka, Ivana Koláčná, sedí vpravo a má tmavomodré tričko, mezi nimi jsou jejich svěřenkyně, kterým říkám už několik let holčičky…
http://www.bckolin.cz/image.php?id=7386&image_type=normal
http://www.bckolin.cz/clanek.php?id=1921
Ta mi dá, až zjistí, že jsem to sem dala!
Nádhernýho, úspěšnýho chlapa se držím jako klíště, ale přesto toho mladýho, půvabnýho a talentovanýho režiséra nechám, aby mě držel za ruku…
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/kukura-fuchsova-cicvak.jpg&popisek=Juraje Kukuru si pod schody v Činoherním klubu držím já. Mě zase, tamtéž, drží režísér Martin Čičvák. Zkoušíme hru KUKURA, kterou napsal Martin. Foto: Pavel Kolský.
NAŠE VĚRNÁ MÁRINKA
Tak se jmenuje fejeton, který vyšel v pondělí, 5. 9. 2011!
Možná na to názvem nevypadá, ale je o basketbalu…
V této rubrice najdete v roce 2007 i tento záznam:
12. PROSINCE 2007 JSEM BYLA NA BESEDĚ V KNIHOVNĚ V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ!
Beseda ( www.kkvysociny.cz ) byla jako vždy úžasná!
Ale vy vy vy vy, České dráhy!
To byla hrůůůůza! Jsem z vás TAK votrávená, že to dopíšu zejtra…
… Tak dopisuju.
Paní knihovnice Jana Fialová mi řekla móóóc příjemnou věc!
Jsem prý jediná spisovatelka, která není v regálech, protože je furt půjčená! A nejenom to! Jsou na ni pořadníky! Taky furt! Není to báječné?
Skromně jsem se zeptala, jestli se ještě někdo takhle dobře půjčuje- prý Simona Monyová, ale ta trochu míň…
Simonu jsem objevila asi před deseti lety a stala se mojí častou vlakovkou.
Není totiž těžká na váhu ani obsahem – ideální četba do vlaku. Dokonce jsem jí poslala do nakladatelství dopis, kde jsem ji vychválila do nebes a za pár dnů mi od ní přišla odpověď.
Paní Ireno, váš dopis mě nesmírně potěšil. Právě jsem se chystala na autogramiádu a říkala jsem si, nikdo tam nepřijde. A když se konečně objeví stařičká paní a já zajásám, zeptá se mě, kde je tady záchod… A pak otevřu schránku a tam je váš dopis. Děkuju vám!
Tak, Simono, vítám tě mezi pořadníkové spisovatelky!
V havlíčkobrodské knihovně to jsme jenom my dvě a to je dost dobrý úspěch, ne?
Tady zápis z 12. prosince 2007 končí.
Druhý den jsem poslala Simoně, své pořadníkové kolegyni, e-mail, a ona mi za pár dnů odepsala:
Od: „Simona Monyová“
Komu: „Irena Fuchsová“
Datum: 17.12.2007 09:38
Předmět: Re: Od pořadníkové kolegyně
Paní Ireno, děkuji, je to od Vás milé!
Přeji krásné Vánoce a do nového roku spoustu píle a inspirace.
Simona Monyová
----- Původní zpráva ----- Od: „Irena Fuchsová“ <irena.fuchsova@kdyz.cz> Komu: <s.mony@quick.cz> Odesláno: 13. prosince 2007 22:17 Předmět: Od pořadníkové kolegyně
Moje milá Simono, o tvé smrti jsem se dozvěděla na dovolené v Egyptě. Proto ti až teď píšu, jak strašně mi je tě líto.
Je mi líto toho, cos musela ty a tvoje děti prožívat.
A nejvíc mi je líto, že i když jsi v sobě našla sílu odejít, klid jsi nenašla.
To tvoje síla, ta tvoje síla, ta musela být zavražděná.
… Fakt!
Každou první středu v měsíci, když houkají v poledne v celém Česku sirény, budu za čtyři hodiny, t.j. od 16 do 17 hodin v kolínském obchodním centru FUTURUM, v knihkupectví Dobrovský.
Naposledy jsem podepisovala svoje knihy a povídala si se svými čtenáři 6. července 2011.
Bylo to milé. Děkuju všem, kteří přišli! A zdravím Pavla, který si přišel pro obě Fuchsoviny, Když se řekne Fuchsoviny a Když se řekne Fuchsoviny II.
A přišel, protože si přečetl v kolínském týdeníku PRES…
… že prý ve Fuchsovinách II. píšu o Rupťupce, na kterou si z padesátých let pamatuje také…
Není to milé? Je.
… a už hodně dlouho.
Vychází tady každý týden moje romány na pokračování, povídky, fejetony. Na těchto webovkách jsem získala hodně svých čtenářů i několik kamarádů.
Podívejte se na ně:
Díky za ně patří sympatické Vlastě Otychové a jejímu týmu.
V květnu 2011 vyšel u mého pana nakladatele bestseler ruského biochemika Michała Tombaka:
JE MOŽNÉ ŽÍT 150 LET?
Objednat si ji můžete tady:
http://www.beskydykniha.cz/pripravujeme.html
Já sice do 150 let žít nechci, ale podle téhle knihy jsem zhubla sedm kilo, ani nevím jak!
Tak se jmenuje můj fejeton, který vyšel v pondělí 13. června 2011 v Magazínu ONA DNES.
Přečíst si ho můžete tady:
A 15. června 2011 mi vyšel fejeton Pán Dveří v Magazínu DOMA.
Povedl se mi, akorát ho nesmím dát přečíst panu Fuchsovi.
Ten by mi dal…
Přečíst si ho můžete tady:
V dubnu jsme spolu jeli do Prahy panťákem, protože náš rychlík měl zpoždění, a koncem května jsme se na kolínském nástupišti potkali podruhé, já ho poznala hned, jemu to chvíli trvalo, ale odpustila jsem mu to.
Takže jsme spolu jeli opět do Prahy, tentokrát rychlíkem. A pak ještě kousek metrem.
Jmenuje se Jan Marek.
P. S.
Škoda, že nejsem aspoň o sedmdesát tři let mladší…