KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

NEJKRÁSNĚJŠÍ BESEDA

Na podzim 2011 mi přišel tenhle dopis:

Dovoluji si Vás oslovit a hlavně poprosit, zda byste u nás neudělala besedu. Pracuji v organizaci SONS v Krakovské ulici u nevidomých.
Dostala jsem na Vás kontakt od paní Krajíčkové. Jednalo by se o termín někdy v lednu nebo únoru odpoledne kolem 16:30 hod.
Děkuji za Vaší laskavost a těším se na spolupráci. 

Jana Dubová, koordinátor volnočasových aktivit, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, Krakovská 21, Praha 1.

A tak jsem 8. února 2012 přišla chvíli po 16. hodině, do klubovny v Krakovské ulici. I se svojí sestrou Jolanou. Venku mrzlo a klouzalo to, a přesto byla klubovna skoro plná. Byli tam i dva andělé-vodící pejskové. A…   … no… bylo to zvláštně jímavé a krásné a radostné a… já povídala, Jolana zpívala, mí čtenáři se ptali na tolik různých věcí, vytáhli ze mě všechna moje tajemství, od pana Dymo Vasileva, který je po otci Bulhar, jsem se dozvěděla, že čuba je zarážka na železnici a… bylo toho moc. A jestli se beseda mým posluchačům líbila, tak jim můžu odsud vzkázat, že mně se líbila ještě víc!  

http://www.sons.cz/

S Janou Dubovou jsme si začaly tykat, a paní Krajíčková, to je Stáňa, se kterou si už pár let mailujeme, protože Stáňa upravuje do digitální podoby všechny mé knihy, a hlídá každou novou, takže moje knihy, které vychází, mají ve stejnou dobu k dispozici i mí nevidomí čtenáři. A Stáňu jsem na besedě poznala také!

http://is.braillnet.cz/knihovna.php

  A s Janou Dubovou jsme se rozhodli, že besedy budeme pořádat 2 x ročně. Další bude v červnu!