KDYŽ se řekne SKANDÁL

VŠE PRO NÁROD

Letos v květnu to bylo čtyřicet let, co jsem nastoupila v kolínském divadle. Čtyřicet let u divadla, to je dost, co? Bylo mi tehdy osmnáct. Začínala jsem tam jako uklízečka a šatnářka, protože stávající paní nápověda šla do důchodu až za dva roky. Tak jsem ty dva kouzelné roky „protančila s koštětem“ a pak jsem tam od roku 1970 napovídala až do roku 1993, kdy byl v kolínském divadle umělecký soubor zrušený. Od roku 1994 napovídám v Činoherním klubu.

Vím, že jsem o tomhle už psala a ne jednou, ale dneska o tom píšu jenom proto, že chci napsat něco, co se nebude líbit každému, ale troufám si říct, že moje čtyřicetileté působení u divadla mě snad trochu opravňuje k tomu, abych to napsala…

Nedávno vyšly v bulváru fotky nahé, známé, skoro osmdesátileté herečky. Celý život se živí většinou humorem, a „národ“ ji právě pro její humor miluje, tak mě překvapilo, že na tento čin bulváru reagovala naprosto bez humoru.

Myslím, že by u „národa“ stoupla v ceně, kdyby místo nervového zhroucení vydala prohlášení typu „No a co? Ať se lidi kouknou! Já ani můj plastický chirurg se nemáme za co stydět! Děkujeme za reklamu!“

Nevystihovalo by to ikonu „národního“ humoru víc než nervové zhroucení? Dcera této herečky, také herečka, kterou osobně znám a mám ji ráda, svou reakci, podle mě, také „neudržela na uzdě.“

„Maminka si takovou potupu opravdu nezasloužila. Zvláště po tom, co všechno pro tenhle národ udělala.“

No… dosaďte si sami, co je pro národ důležitější, jestli humor na obrazovce nebo například výzkum léků proti rakovině, já radši zůstanu u těch „potupných“ fotek.

Víte, když vyleze na balkon nahý někdo, kdo toho pro „národ“ tolik udělal a koho „národ“ zná, tak by měl počítat s tím, že ho může někdo vidět a třeba i vyfotit, aby jeho fotky mohl „národ“ vidět. Zvlášť, když si „národ“ rád kupuje bulvární deníky… A protože se říká, že vše, co nás potkává, vychází z nás, tak fakt nevím, proč bylo kolem těch fotek tolik rozruchu.

Také se na chalupě opaluju nahá, na našem pozemku, kam není odnikud vidět a jestli si dá někdo práci a šmíruje mě za vrbičkami, je to jeho problém. A kdyby mě náhodou ten blbec vyfotil a moje fotky pak ukazoval někde v hospodě, určitě bych se z toho nezhroutila, protože bych si za to mohla sama a jenom bych si přála, abych na nich vypadala tak dobře jako herečka, o které píšu.

Pár dnů po zveřejnění „potupných“ fotek jsem koukala v televizi na vyhlášení nejoblíbenějších herců a hereček filmového plátna. Tato herečka se dostala mezi ty, které „národ“ miluje a šťastně si utíkala na jeviště pro cenu.

Když ji držela vítězně v ruce, naklonila se k mikrofonu, a emotivně se podělila s národem o „sprosťárnu,“ která se jí stala a poděkovala za cenu, která tuto „sprosťárnu“ vyvážila. Bylo mi jasné, že si předem pečlivě připravila každé slovo. Byl to dokonalý herecký výstup pro „národ“, ale bohužel, opět bez špetky humoru, jak by se dalo čekat od někoho, kdo se celý život humorem živil.

Pak se vrátila na své místo, kamery ji doprovázely, a když si sedala k dceři, čekala jsem, že se prachobyčejně obejmou, ale kdepak! Divadlo pokračovalo dál.

„Potupená“ herečka si spokojeně sedla s cenou v ruce, na tváři jí bylo vidět hodně velké zadostiučinění z toho, jak to do mikrofonu bulváru a celému „národu“ emotivně řekla, pak se naklonila ke své dceři, a i když neumím odezírat ze rtů, její otázku jsem přečetla naprosto správně.

„Dobrý?“

Dcera uznale přikývla. Řekla jsi jim to, mámo, dobře. Bulváru i „národu!“

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY