KDYŽ se řekne SKANDÁL

Vánoce se svištěm

 

Je mi třicet a se svým životem jsem maximálně spokojená. Nejenom, že hodně hraju, protože jsem dobrá herečka, ale jsem i výborná tanečnice a tak mě režiséři často obsazují i do rolí, kde se tancuje.

„Ty si tancuješ životem, Zuzanko, ani nepozoruješ, že ti čas běží,“ posteskla si před loňskými Vánoci moje maminka, když jsem k ní přišla na nedělní oběd. Překvapeně jsem se na ni podívala.

„Jak jsi na to přišla? A můžu si přidat zelí? Je vynikající! Mňam!“

„Zelí si přidej, udělala jsem ho hodně a dám ti ho do misky domů. A jak jsem na to přišla? Je ti třicet, Zuzanko. Místo toho, abys měla muže a dítě, měníš známosti jako ponožky! Už před pěti lety jsem tě poprosila, abys mi sem ty svoje... známosti nevodila. Sotva jsem si zvykla na jednoho, přivedla jsi druhého, třetího...“

Trochu jsem se naštvala.

„Mami, nepřeháněj! Pár jich sice bylo, ale do většího auta by se vešli! Všichni! A vůbec, co je špatného na tom, že beru, co potkám? Nemám čas na hledání. Buď jsem v divadle nebo točím. Mamulenko moje...“ Vstala jsem od stolu a šla ji obejmout.

„Neboj se o mě! Jsem šťastná! A vnoučata už máš! Dokonce čtyři! Můj starší bráška pracoval i za mě!“

Protože byla pořád smutná, slíbila jsem jí něco, co jsem slibovat nemusela.

„Mami, slibuju ti, že udělám všechno pro to, aby to za rok bylo jinak!“ Maminka se rozzářila.

„To jsem chtěla slyšet, Zuzanko!“

A pak jsme začaly mluvit o Vánocích, jak se zase všichni sejdeme na Štědrý den u mě doma. Bráška se svojí Amálkou a jejich děti, rodiče Amálky a její bratr, který je vědec a starý mládenec, a moje maminka se svojí starší sestrou Bětkou.

Nenápadně jsem mamince naznačila, aby si na druhý týden v lednu ona a Bětka, nic neplánovaly. Měla jsem pro ně k Ježíšku, jako každý rok, týdenní pobyt v lázních.

xxx

 

Večer, když jsem si doma sedla do křesla pod lampu a chtěla jsem se učit text, jsem si na maminčina slova vzpomněla. Má trochu pravdu. Měla bych se začít rozhlížet kolem sebe a hledat otce svého dítěte a možná i budoucího manžela. Třeba se mi to do roka podaří a příští Vánoce už nebudu sama, a navíc budu mít v břiše sviště!

Svišť. To byla oblíbená průpovídka mého tatínka, který před rokem zemřel. Pokaždé, když nám bráška oznamoval, že čeká dalšího potomka, tatínek se usmál.

„Další svišť do naší rodiny...“

 

xxx

Druhý den jsem po představení zůstala chvíli v klubu. Bylo tam plno diváků, kteří čekali na své oblíbené herce, až se odlíčí, převléknou a přijdou mezi ně a někteří čekali i na mě. Podepsala jsem se do několika programů, do památníčků, nechyběla selfíčka, a pak jsem si vzala na baru dvě deci červeného a nenápadně se vytratila do prázdného hlediště, kde jsem si sedla do poslední řady.

Uf. Konečně klid. Kulisáci sice na jevišti bourali po představení scénu, ale to mi nevadilo. Potřebovala jsem si na chvíli odpočinout nejenom od diváků, ale i sama od sebe.

Zula jsem si boty, nohy jsem dala na vedlejší sedadlo a se zavřenýma očima jsem upíjela víno.

„Jak se ti to líbilo, architekte,“ uslyšela jsem Mílu, jednoho z kulisáků, ale hlas toho, kdo mu odpověděl, jsem nepoznala.

„Nebylo to špatný. Líbila se mi ta, jak tancovala. To je tanečnice nebo herečka?“

„Obojí, architekte. Zuzanka je stejně dobrá herečka jako tanečnice! Je to super žihadlo,“ slyšela jsem hlas dalšího kulisáka, Tomáše.

„Žihadlo? Jako že je nepříjemná,“ zeptal se cizí hlas a kulisáci se rozchechtali.

„Ne, vole! Architekte, říkám, že je super žihadlo!“

A to už jsem nevydržela, obula jsem se a šla jsem k jevišti.

„Pánové a dost! Vaše super žihadlo všechno slyšelo, ale teď už to nechte na mě a na panu architektovi, ano?“

Kluci se zase rozchechtali, a když jsem i se skleničkou s vínem vyšla po schůdkách na jeviště, Tomáš ukázal na cizí hlas.

„To je Franta, architekt. Můj kamarád. Líbila ses mu, Zuzanko.“

„Právě jsme mu chtěli vysvětlit, co znamená super žihadlo,“ přidal se Míla a pak se ozval cizí hlas.

„Pánové a dost!“ Přišel ke mně a trochu se uklonil.

„František.“

„Zuzana.“

„Můžu vás odvézt od té kulisácké bandy co nejdál, Zuzano?“

„Musíte, Františku!“ Šli jsme do dámské šatny, kde jsem si chtěla vzít kabát a tam jsme se představili ještě jednou.

„František Skála.“

„Zuzana Marková.“ Podala jsem mu ruku a on ji pevně stiskl, držel ji a nepouštěl.

„Máte krásně teplou ruku. Cítím z vás klid. Jste spokojená žena, Zuzano.“

Přikývla jsem.

„To jsem. A momentálně jsem hodně spokojená, protože držíte moji ruku a nechcete ji pustit.“

„Máte pravdu. Nechci pustit vaši ruku a nepustím ani vás, Zuzano. A teď vás dokonce políbím.“

Nebránila jsem se. Líbali jsme se a já si říkala, že takhle krásně mě už dlouho nikdo nelíbal. Líbali jsme se dlouho a já se musela opravit. Takhle krásně mě ještě nikdo nikdy nelíbal!

Přitiskla jsem se k Františkovi co nejvíc a měla jsem pocit, že jsme sami na světě, ale najednou se nad námi rozsvítilo velké světlo a ve dveřích stála rozpačitá Laďka, garderobiérka.

„Pardon... omlouvám se. Myslela jsem, že tu nikdo není. Potřebuju uklidit kostýmy...“ Usmála jsem se a vzala si kabát.

„Laďko, já se omlouvám. Promiň!“

Byla jsem rudá rozpaky, ale František mě vzal kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.

„Já se taky omlouvám. Ale neslibuju vám, Laďko, že se to už nikdy nestane. Možná nás tady po nějakém představení zase přistihnete!“

„Mně to nevadí,“ usmívala se Laďka a rychle po šatně sbírala kostýmy, které herečky po představení nechaly ležet na židlích. „Příště se už neleknu!“

Vyšli jsme před divadlo. Říkala jsem si, teď mě pozve někam na kafe, budeme sedět mezi cizími lidmi, hodinu, dvě...

NE!

„Františku, můžu tě pozvat ke mně na pozdní večeři? Maminka mi včera dala vynikající zelí a já k němu dneska ráno udělala halušky. Těším se na to celý den!“

„Halušky se zelím miluju. A máš jich dost? Když už k tobě půjdu, tak aby to stálo za to, Zuzano!“ Nedala jsem se.

„Bude to stát za to, i kdyby halušky nebyly! Věř mi!“

Oba jsme se rozesmáli, já zavolala taxi, které pro divadlo jezdilo a za necelou půl hodinku jsme si pochutnávali na mých haluškách a maminčině zelí.

A co bylo pak, do toho vám nic není. Jediné, co vám prozradím, že to stálo za to!

xxx

Ani nevím jak, uběhl rok a před námi jsou Vánoce 2017.

Sedíme s Františkem u mé maminky a plánujeme, jak se celá naše rodina sejde na Štědrý den u nás. Jako každý rok.

Bráška se svojí Amálkou a jejich děti, rodiče Amálky a její bratr, který je vědec a starý mládenec, moje maminka a její, o rok starší sestra Bětka, rodiče Františka, a jeho sestra s bratrem, kteří ještě studují vysoké školy a jsou svobodní.

A pozor! Nesmím zapomenout na někoho, kdo k nám přijde hned po Vánocích. Můj tatínek by jeho příchod okomentoval po svém!

„Další svišť do naší rodiny!“

 

 

 

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY