KDYŽ se řekne SKANDÁL

Michal Pavlata odešel

KŘEST

Na podzim 2001, před křtem Divadelních vejšplechtů, jsem se potkala s Michalem Pavlatou. On, Ivana Chýlková a Petr Nárožný, měli být kmotry.

„Já jsem nikdy kmotra nedělal. Vůbec nevím, jak se to dělá,“ upozorňoval mě Michal.

„Já taky ne. Necháme tomu volný průběh,“ uklidňovala jsem ho. Michal se na mě podíval, pokýval hlavou a seznámil mě se svojí koncepcí.

„Začneme tím, že tě svlíknem.“

POROD

Divadelní vejšplechty nám měli do Činoherního klubu, kde měl být jejich křest, přivézt z tiskárny ve čtvrtek, 15.11.2001.

Ve čtvrtek ráno mi volal pan nakladatel Suchl, že se to v tiskárně zpozdilo a že knihy přivezou až v pondělí, v den křtu. Poslala jsem textovku Michalovi Pavlatovi, protože jako kmotr měl dostat Vejšplechty před křtem, aby vůbec věděl, co bude křtít-, že kniha bude v pondělí.

A od Michala mi přišla tato odpověď:

"Porodní bolesti vrcholí.

Celý náklad byl rozebrán dřív, než kniha vyšla.

Je to kniha pohanská. mp"

Hned na to jsem se potkala s Petrem Meisslem a smáli jsme se tomu oba. A Petr to vtipně okomentoval.

„Vyjdou ti Vejšplechty II, Vejšplechty III a před dalšími vejšplechty se bude říkat: Kniha byla rozebrána ještě dřív, než byla napsána…“

Raději nechválit

Seděli jsme ve zkušebně a četli jsme první jednání. Režisér Smoček nebyl příliš spokojený s tím, jak ho herci přečetli podruhé. Napoprvé je totiž moc vychválil a po hodině se mu to už tak pěkné nezdálo. Herci to z něho vycítili a snaživě začali číst potřetí.

„Není tu horko,“ zeptal se po chvíli režisér, rozhodnutý svést vše na přetopenou zkušebnu, ač sám teplo miluje.

Michal Pavlata hbitě zareagoval.

„Ne, ne. V klimatických podmínkách to rozhodně nebude!“

Pokračovalo se tedy ve čtení dál a po chvíli pan Smoček prohlásil.

„Já vím, že to dneska nepůjde. Ale příště…“

Michal Pavlata byl opět pohotový.

„Aby to nebylo jako s jednou mojí kolegyní, která pořád režisérovi říkala: Příště, příště už to bude. A přišla premiéra a režisér k ní přišel a povídá: Tak kdy?!“

ODCHOD

Před lety, při zkoušce, vzpomínal Michal Pavlata na svého kolegu Jiřího Větrovce z Divadla E. F. Buriana, a když druhý den přišel na zkoušku, smutně konstatoval.

„Kluci, slyšeli jste to? Včera umřel Větrovec! Umřelo moje mládí! A zrovna včera jsem vo něm mluvil!“

Jaromír Dulava pokýval hlavou a poznamenal.

„Ty vole, Míšo, už nemluv! Hlavně nemluv vo mně!“

MINULÉ STOLETÍ

Všichni sice už byli na jevišti, ale nikomu se nechtělo začít zkoušet. Režisér tedy začal s rozebíráním charakteru jedné z postav a Michal Pavlata přidal k tomuto tématu historku.

"Před mnoha lety na mě chodily do divadla davy holek. Holky bušily na vrata, hraje Míša Pavlata. A Jirka Ornest se jednou mého bráchy, který v té době u nás dělal rekvizitáře, zeptal.

„Co ty holky na tom Míšovi vidí?“

A brácha Jirka, který nesl v tu chvíli kašírovanou bábovku na jeviště, pootočil hlavu na toho Ornesta a ucedil.

„Já nevím. Při tom ho má nejmenšího z celý rodiny. 28 centimetrů…“

Všichni jsme se začali smát a Michal, když viděl, že si to píšu, na mě výstražně ukázal.

„Ale musíš tam napsat, že tohle všechno se odehrálo v minulém století!“

Režisér pokračoval ve výkladu, ale Michal se najednou zvedl, odešel z jeviště a ve chvilce byl zpátky s popelníkem. Položil ho významně na stůl, sedl si na židli, vyndal cigarety a suše konstatoval.

„S Michalem Pavlatou se na jeviště vrátilo nejenom herectví šedesátých let, ale i popelník!“

REVOLUCIONÁŘ

Měli jsme schůzi zaměstnanců, všichni jsme byli už v hledišti a čekali jsme na ředitele Vladimíra Procházku. Michal Pavlata začal skandovat a ostatní se přidali.

"Dost bolo Procházky! Dost bolo Procházky! Dost bolo Procházky! Dost bolo Procházky!!

V tu chvíli se ředitel objevil a Michal Pavlata na něho ukázal.

„Vladimíre, zrovna vo tobě mluvíme. Já tě bráním!“

STÁŽISTKY

Jednou se na zkoušce objevily dvě dívky, seděly v poslední řadě a koukaly na zkoušku. Nikdo jsme nevěděli, kdo je tam pozval a ony o přestávce zase zmizely. Michal Pavlata jejich zmizení okamžitě zaregistroval a okomentoval.

„Jsou tu ještě Moniky Lewinské?“

Dědek Semtex

Michal Pavlata občas vypouštěl na jevišti páru a vysloužil si roztomilou přezdívku dědek Semtex. Jednou vypustil páru, odešel do

šatny a za chvíli se vrátil.

„Jsem protivný, promiň, Péťo.“ Petr Nárožný mávl rukou.

„Ale ne… to se musí vydržet! S tím se počítá! Od 26. října bude konec, pak se zase uvidíme málo. To se musí vydržet… i pod vodou.“

Týč

Michal Pavlata se v této hře jmenuje Teach a toto jméno se čte: Týč.

„Myslím, že co se textu týče,“ promlouval k nám Ondřej Sokol, „je to v pořádku. A co se…“

Michal mu skočil do řeči. „A co se týče Týče, je to v prdeli!“

Mladík

Petr Nárožný spokojeně pokýval hlavou nad připomínkami Ondřeje Sokola.

„Jo… to je v pořádku. Mně se to líbí. Já s mladými režiséry dělám málo…“

Michal Pavlata mu skočil do řeči.

„Ale Péťo, nezapomeň, že pro nás jsou už všichni režiséři mladí! Kromě Smočka, který vypadá stejně od roku 1962!“

Uhde

Těsně před tím než začala zkouška, zazvonil Michalovi mobil.

„Uhde! To musím vzít! Volá mi Uhde!“ Vyřídil si vzadu na jevišti hovor a pak se vrátil dopředu.

„Volal mi Uhde. Napsal hru a chce, abych v ní hrál hlavní roli. Von mě asi dlouho neviděl hrát.“

„Tak ho pozvi,“ utrousil Petr Nárožný. „A máš jistotu, že to budu hrát já…“

Plány

Michal má v této hře nádherný monolog. Když si ho jednou ve zkušebně řekl, pokýval hlavou.

„Je to krásný text… Až se to naučím, budu s tím vystupovat. Zřejmě i na pohřbech…“

Poprvé

Když se přijde poprvé ze zkušebny na jeviště, nikomu se nechce začínat. Je to jako když se leze do studené vody. Nakonec měl režisér Sokol všechny své čtyři herce na jevišti a chtěl začít.

Vtom ale Michal Pavlata ukázal na dramaturga Císaře, pokojně sedícího v hledišti.

„Ty jsi domů! Jdi si číst hry, ať přineseš nějakou novou, jednoduchou!“

První věta

Konečně se začalo zkoušet. Lála Dulava se ve hře jmenuje Coleman a jeho bratr, Marek Taclík, se jmenuje Valen. Lála s Michalem Pavlatou přišli na jeviště a Lála svou první větou nabídl Michalovi Pavlatovi sklenku kořalky.

„Dáte si se mnou?“

A Michal Pavlata odpověděl.

„Dám, Valene, dám.“

Režisér Ondřej Sokol tiše zaúpěl.

„No nic… Lála se jmenuje Coleman. Můžeme pokračovat…“

Vražda

Lála Dulava cosi poznamenal na adresu Michala Pavlaty, ten se na něho podíval a pokýval hlavou.

„Lálo, já tě zabiju! Ale budu muset vyrůst, nebo si někoho najmout!“

Pokusila jsem se nerušit zkoušku smíchem a rychle jsem sáhla po tužce. Režisér Sokol, stojící v první řadě, si toho všiml a poznamenal.

„Tak počkáme, až si to Irena zapíše…