Když jsme před třemi lety objevili s manželem chalupu na prodej a jeli jsme se na ni podívat, majitel se ke mně u vrat spiklenecky naklonil. „Musíte je, mladá paní, takhle nohou nadzvednout, jinak se neotevřou…“
Mělo mě to varovat, ale mně to přišlo milé. Musím dveře nohou nadzvednout! Znám první tajemství téhle chalupy, která nás oba, mě a manžela, okouzlila zvenku natolik, že jsme věděli, že ji chceme, ať už vevnitř vypadá, jak chce. Za chvíli nás okouzlila i vevnitř a tak jsme si plácli…
Manžel je kutil. Rád dělá spoustu věcí sám. A na co nestačí, na to pozve odborníky. Bylo to tak i s novými dveřmi. Do mého pokoje nechal udělat prosklené dveře, aby se prosvětlila předsíň. Dveře ale drhly.
„Nadzvedávej je, odřeš podlahu,“ napomínal mě pořád a já ho chápala. Podlaha byla nová, plovoucí. Bylo by škoda, odřít ji novými dveřmi. A tak jsem dveře nadzvedávala, ale stejně pod nimi každou chvíli zaskřípal prach.
„Mohl bys dát na panty podložky, tím by se dveře nadzvedly,“ vzpomněla jsem si na radu, kterou jsem četla v ženském časopise. Pán Dveří přikývl.
„To bych mohl.“
No… dveře nadzvedávám pořád.
Za půl roku nechal Pán Dveří udělat nové dveře i do koupelny. Také prosklené, aby se předsíň prosvětlila ještě víc. Tyhle dveře zase pro změnu nešly zavřít. Aby se zavřely, muselo se s nimi třikrát bouchnout.
„Trochu je dole zbrousím,“ řekl Pán Dveří, připravil si stůl, na který dveře s mojí pomocí položil, vzal elektrickou brusku, přiložil ji ke spodní hraně a jedním tahem přejel bruskou celé dveře. Z nádherných, nových dveří na míru, se odloupla deseticentimetrová slupka a v záplavě pilin se objevilo bílé dřevo.
V tu chvíli začal Pán Dveří hlasitě bědovat. Lekla jsem se. Proboha, co si uřízl?! Ale krev mu odnikud netekla, a teprve když jeho bědování přešlo v nadávání, dozvěděla jsem se, co se stalo. Přiložil brusku ke dveřím obráceně a místo, aby obrousil spodek dveří, obrousil jejich přední část.
Když udělal kotelnu, nechal vyrobit i mohutné, železné dveře, kudy se do kotelny bude nosit uhlí. Ty dveře jednou rukou neotevřu. Musím uchopit kliku oběma rukama a tahat a tahat…
Z kotelny se jde druhými dveřmi do koupelny. I ty jsou nové, ale mají kliku pouze z koupelny do kotelny, z druhé strany, z kotelny do koupelny, jsou kvůli zlodějům bez kliky.
Jednou jsem se opalovala na zahradě a libovala si, jaký mám dneska klid, Pán Dveří nechce nic podat, přinést, podržet, a netušila jsem, že se omylem zavřel v kotelně, odkud se nemohl dostat, protože z jeho strany dveře neměly kliku a druhé byly zamčené.
„Nám vlastně nejlépe fungují dvoje původní, staré dveře. Ty hlavní do chalupy a do kuchyně,“ řekla jsem mu večer. „Všechny nové dveře jsou na nic. Dveře do mého pokoje musím nadzvedávat. S dveřmi do koupelny musím třikrát bouchnout, aby se zavřely. Dveře z koupelny do kotelny nemají na jedné straně kliku. A dveře z kotelny otevřu jenom oběma rukama.“
Pán Dveří spokojeně přikývl.
„A ještě jsi zapomněla, že jsem ty nové dveře do koupelny omylem ohobloval a tím jsem je vlastně zničil…“