My, ženy, víme přesně, co máme udělat jako první, abychom pak rychle dělaly druhé, a až budeme dělat to poslední, vrátíme se k prvnímu, protože to se zatím dělalo samo a dohnalo druhé, třetí i poslední.
Nedostatek času, množství práce, pocit, že co neuděláme my, neudělá nikdo, to vše nás naučilo plánovat, kombinovat, hospodařit s časem a stihnout všechno, abychom mohly v klidu projít oblíbené krámky, sednout si na kafe, přečíst si ONU DNES, telefonovat, umýt si vlasy, udělat večeři, hrát si s dětmi – a to všechno s pocitem, že dneska jsme tedy byly fakt dobré, protože jsme toho fakt tedy stihly dost…
Má to malý háček. Nemáme čas vymýšlet. Vymýšlí za nás většinou muži.
Přepínač na televizi vymysleli určitě. Kdo si hraje nejvíc s přepínačem? Oni. Neříkejte mi, že by si tak rádi hráli s něčím, co by vymyslela žena! Tím nechci říct, že by věc, vymyšlená ženou, byla špatná. Naopak. Byla by praktická, funkční a jednoduchá. A hlavně spolehlivá! A to přepínač není!
Když jsem byla v lázních, přestal můj přepínač fungovat pět minut před začátkem filmu, na který jsem se těšila. Sjela jsem výtahem k recepci, nešťastně jsem ho položila na pult a chtěla jsem, aby mi vyměnili televizi. Paní recepční mě uklidnila.
„To bude baterií. Dám vám jiný přepínač.“ Strnula jsem. Jakou baterií? Vysvětlila mi, že v každém přepínači je baterie.
Chápete to?! To mě v životě nenapadlo! Když jsem to později říkala kamarádkám, zhrozily se také…
Nebo nákupní taška na kolečkách. Který chlap už nemohl vydržet, že mu manželka nadává, že se nebude tahat s nákupy, když pak stejně všechno sežere on? No? Kdo to byl? Mlčíte. Bodejť byste to na sebe prozradili!
A co záchodové prkénko, pánové? Nad tím jste si hlavu moc nelámali, protože ho nemyjete. Proboha, copak nejde vymyslet záchodové prkénko, které se prostě vyndá z pantů, pohodlně se ve vaně umyje a zase se nasadí zpátky? To musím klečet u záchodové mísy s hlavou málem v ní? Musím se obtáčet kolem záchodu jako krajta jenom proto, abych pořádně umyla všechny prohlubinky, zákruty a škvírky, do kterých se dostane všechno možné, jenom ne mokrý hadr? Vsadila bych se, že ten, kdo vymyslel záchodové prkénko, v životě záchod nemyl! A kdo asi v životě nemyl záchod? Kdo?
Nebo. Představte si krásnou vysokou ledničku. Dole mrazák, nahoře lednička. Jsem dost vysoká, ale mám co dělat, abych dala vajíčka do přihrádky k tomu určené, která je úplně nahoře! Navíc je přiklopená krytem, který musím odklopit a jednou rukou ho přidržovat, aby se nepřeklopil zpátky! A pak druhou rukou vajíčka prostrkuju malou škvírou do přihrádky…
Několikrát se mi stalo, že mi vajíčko vypadlo a nerozbilo se jenom proto, že jsem šikovná! Ten, kdo tuhle přihrádku s krytem navrhl do téhle výšky, musel mít za a) minimálně dva metry, za b) o vajíčkách si myslí, že se prodávají v konzervě a za c) do zmíněné přihrádky strká kiwi.
A mrazák? Pánové, vymysleli jste všechny možné druhy misek do mrazáku – to abyste měli zásobu jídla, když vám žena někam odjede – ale vymyslet na miskách zašupovátko, kam bychom zašouply lístek, co jsme do které misky daly zmrazit, to už vás nenapadlo!
Nebo konzole, které jsou nad okny v panelákových bytech! Ty vymysleli určitě také muži a nedalo jim to moc práce. Dva stejné dráty. Ten první, na záclony, vyhovuje. Závěsy ale nebývají lehké jako záclony a tak se ten druhý, po zavěšení závěsů, prověsí. A tak jiní muži, ti naši, vymysleli zlepšovák. Na strop, nad drát, na kterém visí závěs, který je těžší než záclona a proto se drát prověsí, dají NĚCO, na co se prověšený drát se závěsem zachytí, závěs přestane viset jako žok a okno konečně vypadá jak má. Musíte mít ovšem po ruce nějakou tyč, kterou drát s prověšeným závěsem nadzvednete a na to NĚCO ho zaháknete…
Skončím Věstonickou Venuší, protože to je vrchol! Kdo vymyslel, že je to symbol ženství? Muži. Proč se nás nezeptali? Řekly bychom jim, jak to opravdu bylo!
Ve Věstonicích totiž bydlela jistá Libuše. Libuše, pánové, žádná Venuše!
Byla to líná drbna, nepořádná, špinavá, smradlavá a tlustá, protože se jenom válela, a když se neválela, chodila po drbech! Její muž byl chudák, ale co mohl dělat? Musel to vydržet a tak jenom tiše doufal, že Libuna umře dřív než on. A aby si aspoň trochu ulevil, udělal si tajně její figurku, a když šla Libuna k sousedkám na drby, zalezl si do kouta, vytáhl figurku z úkrytu a z očí do očí jí pěkně řekl, co si o ní myslí…
Prozatím žádný komentář. (Irena, 11.6.2011 22:06)
Ano! Budu první! Nesnáším, když je u mých „skandálů“ 0 příspěvků… Naštěstí se to dá velmi lehce změnit…
jste báječná! (monika, 19.6.2011 16:06)
Opravdu si nezasloužíte mít prázdné políčko u vašich fejetonů…Dnes jsem se poprvé na vaše stránky dostala – díky ONĚ a budu jim věrně vděčná.Máte úžasný dar navenek lehce plynout tématem ,ale spodní proudy člověka vtáhnou,rozveselí,dojmou-tou ryzí člověčinou. Z povídky Rozloučení mě mrazí.Osobní zkušenost s mámou naruby.Díky,že jste M.
Tedy, Moniko... (Irena, 19.6.2011 23:06)
… vy umíte udělat radost! To se mi to bude hezky spinkat! Vítám vás! A Rozloučení? No… to vzniklo prazvláštně! Dostalo i mě, když jsem ho psala. A dodnes mě dostává! Moc vás zdravím. Irena
Jako vždy (Hana S., 24.6.2011 12:06)
jsem udivená, že se tyhle příhody, nedějí jen mně, ale i ostatním. Hlavně pasáž o záchodovém prkénku a mrazáku je fakt bezva.. Potěší že v tom nejsem sama a Vás snad, že je to fakt všude stené Manželovi jsem nedávno řekla, že by se mělo vyměnit prkýnko na záchodě, neboť nerezové úchyty rezaví a barví své okolí nelichotivě. „Jo? Fakt? To jsem si nevšiml.“ Jak by mohl, když nikdy nemyje… Tak vidíte.. Mějte se hezky a těším se na další čtení. H.
Milá Hano... (Irena, 24.6.2011 21:06)
… ve všech mých povídkách a fejetonech a románech „hrají“ praví herci. Vždycky se základ příběhu opravdu stal. Možná proto moje knihy čtenáře baví. Čtou vlastně o sobě… I vy se mějte moc hezky. A děkuju za dopis. Vážím si všech, kteří si udělají čas, napíší a pochválí. Málo chválíme druhé i sebe. Zrovna včera jsem si říkala, že by to byl dobrý blog… A teď jsem si to, díky vám, potvrdila. Takže děkuju dvojnásob! Irena.
ovladač (Dana, 27.7.2011 06:07)
…no, nevím. Snad i malé dítě ví, že v ovladačích jsou baterie. Připadá mně, že ze sebe a svých kamarádek děláte zbytečně slepice.
Kdepak, zbytečně, Dano! (Irena, 27.7.2011 23:07)
Nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem v lázních přišla na recepci, položila na pult ovladač, a řekla, že chci jiný, že je tenhle rozbitý. A paní recepční řekla, budou vybité baterie.
Do té doby jsem myslela, že se ovladač nabíjí přes televizi. Že je to takový uzavřený kruh. Přísahám, že jsem o nějakých bateriích neměla ani ponětí. A když jsem to říkala kolem sebe, někdo reagoval jako vy a někdo na tom byl stejně jako já…
baterie v ovladači? (Iva, 30.6.2012 16:06)
Kdysi dávno mi můj manžel koupil „foťák pro blbce“, a to doslova. Protože jedna z věcí, které jsem v životě nepochopila bylo fotografování. Takže asi jako jedna z mála jsem měla automat v době, kdy ještě byly v plenkách. Podotýkám, že za hříšné prachy. A když mrcha fotografična odmítala spolupracovat, bytem se rozezněl řev Pána tvorstva, že jen idiot dokáže nechat vytéct baterky do tak drahé věci. A co to říkal mně? Copak já jen tušila, že tam nějaké jsou? A že by se – nedejbože – měly taky vyměnit? Věc má buď fungovat nebo neexistovat, vyměnit něco někam mi přijde zbytečné
(Dewe Hughes, 6.6.2021 12:06)
Jsem tak hrdá a šťastná, že tu mohu sdílet toto pozoruhodné svědectví, úžasné a mimořádné, prostě nemůžu uvěřit, že můj bývalý manžel je tady se mnou a prosí o všechna jeho špatná jednání a říká mi, jak prázdný se po celou dobu cítil byl pryč, opustil mě a způsobil mi tak bolest po rozvodu, ke kterému došlo před 5 měsíci. A celý tento zázrak se stal okamžitě poté, co jsem kontaktoval doktora Egwaliho o pomoc, jsem dnes nejšťastnější ženou na celém světě, řekl bych, že ho po svém boku budu mít znovu. Je to zázrak pro mě a moji rodinu a věčné potěšení a veselí. Jsem nyní tak šťastný a nevím, jak moc bych měl vyjádřit svou vděčnost a uznání Dr.Egwali. Důrazně bych ho doporučil, pokud potřebujete okamžitou pomoc, protože je zaručena. Zašlete mu e-mail dnes /dregwalispellhome@gmail.com nebo přes WhatsApp: +2348122948392