KDYŽ se řekne SKANDÁL

MĚ SE NIKDO NEPTAL

Také vás překvapí, když si v novinách přečtete výsledky statistického průzkumu, a zjistíte, že většina dotazovaných má úplně jiný názor než vy a vaše okolí? Mně se to stává pravidelně. Pokaždé si říkám, koho se vlastně ti, kteří tyto průzkumy dělají, ptají?

„Mě se ještě nikdo neptal,“ rozčiloval se nedávno ve vlaku jeden cestující, když jsme na toto téma zavedli řeč.

„A víte, proč,“ zeptala se ho s potutelným úsměvem dáma v nejlepších letech. „Protože ty průzkumy se dělají od stolu,“ pokračovala hned. „Já kdybych takové průzkumy dělala a dostala za každou odpověď, dejme tomu, deset korun, myslíte, že bych šla na ulici otravovat lidi, kteří pospíchají a stejně by mi neodpověděli? Nešla bych nikam, milý pane! Zůstala bych doma, udělala si kafíčko, rozložila bych si dotazníky pěkně po stole a už by to jelo…“ Pán se na ni nechápavě díval.

„Co by jelo?“ Dáma se ušklíbla.

„Za hodinu bych měla vyděláno. Takhle se to dělá, milý pane. Takhle. To se vsadím! Takže se nedivte, že se vás nikdo neptal.“

Možná má pravdu, pomyslela jsem si. Jinak by se nemohly vést debaty například o tom, že televizním divákům strašně, ale opravdu strašně vadí reklamy ve veřejnoprávní televizi a proto se zruší. Mně reklamy nevadí na žádném programu a nevadí nikomu, s kým jsem o nich mluvila. A víte proč? Protože na ně nikdo z nás nekouká.

Běží například dobrý film, začne reklama, a co se stane? Většina z nás se zvedne od televize, a s adrenalinem v zádech – musíme přece stihnout pokračování – začneme dělat všechno možné.

„Stačím vyvenčit psa.“ „Já zvládnu během reklam koupelnu.“ „Udělám si na ráno svačinu.“ „Vyndám z trouby koláč.“ „Dám si na balkoně cigárko.“ „Podívám se na e-maily.“ „Zavolám rodičům.“ „Vynadám sousedovi, že dělá kravál!“ „Otevřu si pivko a připravím si k němu něco dobrého.“ „Umyju si vlasy.“ „Odpovím na esemesky.“ „Dojdu si na záchod.“

Další činnosti si doplňte podle sebe a dáte mi za pravdu. Během reklam toho stihneme opravdu hodně! Takže, milá veřejnoprávní televize, přestaň řešit, jestli nám reklamy vadí nebo nevadí. Mně a všem těm, jejichž názory jsem právě použila, naopak vadí, když během pořadu, na který koukáme, reklamy nejsou, protože, pokud je ten pořad dobrý, nechce se nám od televize odejít, tím pádem psa vyvenčíme až po něm, neuděláme si na druhý den svačinu, nedojdeme si umýt vlasy atd. atd. Takže dávejte reklamy i během filmů, aspoň budete mít peníze na nové pořady, na podporu mladých talentovaných umělců, na různé projekty atd. atd.

Zrovna tak nikomu z mého okolí nevadilo, kdyby se dávala stovka z platu na povodně. Většina, ke které patřím i já, by ji dávala klidně každý měsíc. Menšina je ochotná dát ji také, ale jenom jednou za rok. Nesetkala jsem se s nikým, kdo by vůbec odmítl. S nikým!

A když si vzpomenu na dobu, kdy jsme začali dávat třicet korun u doktora, setkala jsem se tehdy pouze s jednou důchodkyní, které to vadilo. Jinak jsme si všichni říkali, že je to dobře, že peníze jsou potřeba a že to nikoho z nás nezruinuje. A když se přestaly platit a začaly se dokonce přes kraje vracet – ten systém jsem dodnes nepochopila a ani ho pochopit nechci – všichni jsme si říkali, jaká je to škoda, co všechno by se za těch třicet korun dalo koupit, opravit, postavit.

Prosím vás, vy, co děláte statistické průzkumy, podle kterých se pak věci kolem nás mění, protože my je prý chceme změnit, proč nezkoumáte názory lidí ve vlacích? Cestující nikam nepospíchají, nikam vám neutečou a v klidu vám odpoví, protože to pro ně bude příjemné zpestření jízdy! Zkuste to!

P. S. Ale nejezděte v pondělí ráno a v pátek odpoledne! To jsou totiž vlaky narvané. Což si neuvědomují na školách a jezdí s dětmi na výlety právě v tuto dobu…

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY