KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

MOJE DESÁTÉ DOBRÉ RÁNO, ČESKO!, NA ČRo2, BYLO 10. BŘEZNA 2013

http://www.rozhlas.cz/praha/tyd_vysilani_nedele/_zprava/1185107

Je nedělní předpůlnoční večer, 10. 3. 2013, právě jsem odepsala na poslední e-mail - přišlo mi jich na moje ranní vysílání kolem stovky, a pokud bych neodpověděla dneska, byla bych zítra zavalená další várkou. Ale nestěžuju si, je to radost, řeknu vám, je to radost, co mi píšete. Je to sametové pohlazení.

Přišly mi tři kritické. Hodně kritické. Ale nikoli anonymy, což jsem ráda. Na všechny tři jsem odpověděla.

Ale tenhle byl takový zvláštní:

 

Předmět: prosim nekricte na posluchace a dekujte rozhlasu

Pani Fuchsova,

dnes rano v rozhlase to bylo priserne, nedalo se to poslouchat, a pak ten absolutne neloajalni vylev vuci rozhlasu, misto podekovani a pokory; to me primelo Vam napsat. Napisi take do rozhlasu, aby Vam davali co nejmene prostoru. jp

 

No…

„… absolutne neloajalni vylev vuci rozhlasu, misto podekovani a pokory…“ jsem měla na konci vysílání. A řekla jsem tam tohle:    

 

"Protože se blíží osmá hodina, moji milí, půjdeme pomalu na závěr. 

Bohužel vám ani dneska nemůžu říct, kdy se příště uslyšíme. Snažila jsem se to celý týden zjistit, ale v pátek jsem se dozvěděla, že v dubnu Dobré ráno mít nebudu, a květnový plán nedělního vysílání ještě není hotový. Takže to beru tak, že se uslyšíme  – někdy.

A víte, že mi to vadí? A hodně mi to vadí. A nejenom proto, že nemám ráda slovo – někdy.

Vadí mi to kvůli vám, kteří mi posíláte obálky se známkou a prosíte mě, abych vám napsala, kdy budu příště vysílat.

Vadí mi to kvůli vám, kteří jste mi během roku, co moderuju Dobré ráno, poslali tisíce e-mailů a stovky dopisů.

Vadí mi to kvůli vám, kteří mi telefonujete, jezdíte za mnou do Kolína, chodíte na mé besedy po celé republice, a je vás čím dál víc.

Prostě mi kvůli vám, posluchačkám a posluchačům Dvojky Českého rozhlasu, vadí, že vám opět nemohu na konci tohoto vysílání, říct tři obyčejná slova: 

Příště se usly­šíme, a datum, kdy se uslyšíme, ale bohužel, musím vám teď opět říct: „Uslyšíme se někdy…“ 

… a řeknu vám, že mi to přijde vůči vám, moji milí, velmi neuctivé. Věrným posluchačům se neříká, uslyšíme se „někdy“! Nelíbí se mi to.

A když se nám něco nelíbí, když se nám něco moc nelíbí, tak bychom to měli říct. Vždycky a všude. Neměli bychom se bát a měli bychom se  ozvat.  To bychom měli dělat všichni, když jsme přesvědčení, že máme pravdu.

Takže, moje milé posluchačky, moji milí posluchači, já jsem vám právě teď, při svém desátém, jubilejním vysílání, řekla, co mi vadí, a jsem ráda, že jsem to řekla, a jsem připravená na to, že se už možná na této stanici neuslyšíme…" 

 

http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1

 

Připsáno 13. 3. 2013:

Člověk má být připravený na vše. Řídím se tím, jak jste si mohli přečíst o pár řádků výše. A vidíte, dobře, že jsem byla připravená.  Jak jsem se dnes dozvěděla, na ČRo2 se opravdu zatím neuslyšíme.