KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

V KLIMKOVICÍCH NA VERNISÁŽI

V úterý 18. ledna 2011 jsem jela do klimkovických lázní, na vernisáž Antonína Kroči, spojenou se křtem druhého vydání knihy KDYŽ JE ŽENA V LÁZNÍCH.

Pozval mě Jozef Dejčík, majitel lázní, a já mu za to moc děkuju, protože to pro mě bylo příjemné vytržení ze zimní šedi.

Tady by měly být brzy fotografie:

http://www.sanatoria-klimkovice.cz/index.php?id=1100

Pokud tam ještě nejsou, podívejte se na ty předcházející vernisáže! Pan Dejčík nechává lázeňskou kolonádu doslova rozkvétat obrazy!

Ta úterní vernisáž byla kolosální, fakt!

Slušelo mi to! Měla jsem na sobě všechno to, co mi vybrala ségra Jolana!

A byl tam můj pan nakladatel s manželkou Miladou a s dcerou Kristynou, které říkám Čuček…

A s Tondou nemluvím!

Víte, CO mi to ZVÍŘE udělalo?! Představte si, že dalo do aukce obraz, na kterém jsem já, a to ZVÍŘE slíbilo, že mi ho prodá – v létě jsem ho chtěla zaplatit a odvézt si ho.

Chápete to?!

Když bylo po, tak jsem mu říkala, Tondo, ty zvíře, tys dal můj obraz do aukce?! Proč?!

A von řekl: Abych tě nas…

Tak to se mu povedlo tak dokonale, že se mu asi na celej vobraz pěkně vyprdnu…

Ale náladu mi to nezkazilo. Kašlu na něj.

Zaměstnanci mě přijali do své náruče stejně vřele, jako mě přijímají každý rok v létě. To vám byla radost, vidět je už po půl roce a ne až za rok! Bylo mi, jako když se ponořím do jodové lázně!

Klimkovické lázně – to je pohádka.

Nakonec, můžete se přesvědčit v rubrice Když se řekne lázně.

Dopsáno druhý den:

Tondo, není pravda, že se ti asi na celej vobraz pěkně vyprdnu, já se ti na něj prostě vyprdnu.

A víš, proč? Nevím, proč bych měla doma koukat na vobraz, kterej jsi mi nejdřív slíbil, ale pak jsi ho dal do aukce, abys mě nas…

To bych tedy fakt musela bejt padlá na hlavu…

A nechci vod tebe ani Janu ani Inez. Chtěla jsem nás, holky, protože jsi nás namaloval všechny tři v jeden den. Ale už nás nechci.

Janu, kterou jsi mi slíbil, jsi dal do aukce taky, a Inez, kterou jsi mi také slíbil, tam visela taky…

Nazdar.