KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

Tak tohle mi přišlo po Vánocích 2009 od Peťule Fridrichové

Kdo je Peťula? No… Peťula je prostě moje Peťula… 

http://peti95.pismenkuje.cz/1871-muzu-ti-rikat-babi.html

VĚNOVÁNO IRENĚ FUCHSOVÉ

Nedalo mi to a musím Vám napsat, co se mi krásného stalo. Jen si to představte.

DOSTALA JSEM K VÁNOCŮM FUCHSOVOU.

„Co to čteš,“ zeptal se mě před časem ostražitě otec, přísný kritik literatury, která prochází rukama jeho náctileté dcery (jež revizi naprosto ignoruje, proč taky ne?).

„To je… O čem ženy píší,“ řekla jsem mu, cítíc jistou satisfakci, že mi NIC nemůže vytknout. „Tu knížku mi půjčila češtinářka.“

„Aha… no, tak si to čti…“ svolil s obrovským sebezapřením. Ne, že by byl proti ženám, je proti tomu, abych četla příliš feminismu.

No, jenže, pozor.

FUCHSOVÁ NENÍ ŽÁDNEJ FEMINISMUS! FUCHSOVÁ JE TOTIŽ NEJLEPŠÍ HUMORISTA NA SVĚTĚ.

O Fuchsový jsem mluvila pořád dokola, od doby, kdy jsem si přečetla ve výše zmíněné knize její povídku… jeden z dvaadvaceti úhlů pohledu.

„Já ji chci,“ pomyslela jsem si okamžitě – a protože jsem si to myslela nahlas a často, ne-li v jednom kuse, DOSTALA JSEM FUCHSOVOU K VÁNOCŮM. DOSTALA JSEM KNIHU KDYŽ DIVADLO SUNDÁ MASKU.

A dočetla jsem ji včera v 00:25 – četla jsem ji nonstop. A smála jsem se. IF mi prostě nedovolí imitovat Oněgina a propadat chandře, ne.

Slzela jsem, ale smíchy, hned při první kapitole, pojednávající o tom, kam by poslala inkriminovaná žena Marťany.

KDYŽ jsem se vzpamatovala a přečetla jsem to otci, sesul se v křečovité kreaci, zalykajíc se smíchy taky.

Prostě a jednoduše, Marťany poslat na chatu. A potom do prdele.

Navzdory svému předešlému postoji averze vůči všemu, co píší ženy, zamířil dnes otec do pracovny. Šel si zapsat na první volný den úkol:

Koupit Peťule Fuchsovou!

Ježíšku, díky.