Marek je syn mého staršího bratra Karla, který umřel v roce 1979. Marka jsem viděla naposledy, když mu bylo asi dvanáct.
13. srpna 2009 mu bylo čtyřicet let.
Asi dva měsíce si píšu s jeho ženou Lucinkou. Nejvíc jsem brečela, když mi napsala, že Marek jednou přinesl moji knihu, a když se ho zeptala, co je to za knihu, řekl, to napsala moje teta…
Marka uvidím na oslavě jeho narozenin, kam jsem pozvaná. Poprvé uvidím jeho tři děti, dva synovce, Michala a Marka a neteř Marcelku. Uvidím i Lucinku, která je moje krevní skupina. A Martu, maminku Marka, kterou jsem jako sedmnáctiletá milovala a obdivovala.
Možná mě raní mrtvice, ale říkám si, že tohle setkání mi za to stojí!
Po návratu
Bylo to radostné. I když se mi srdce klepalo.
Marek se mě zeptal, teto, co budeš pít, s Martou jsme tiše vzpomínaly a přitom jsme z něho nespouštěly oči, Lucinka JE moje krevní skupina, stejně jako můj synovec Michal, Marcelka s Marečkem jsou dva andílci… a Jana, sestra Marty, se mě zeptala, proč jsem se ozvala až teď…
Vím já?
Zpět na KDYŽ SE ŘEKNE CO JE NOVÉHO