12. května 2009 jsem besedovala od 18. hodin v knihovně ve Strakonicích!
http://www.strakonice.net/strakonice/800.htm
A bylo to úžasné! Nejenom v knihovně, ale i v Hotelu ŠVANDA DUDÁK, kde mi bylo tak dobře, že jsem si ráno myslela, že se probouzím doma!
Ale to není všechno!
Po besedě mě knihovnice Hana Čakrtová s manželem Milanem odvezli do hotelu a cestou jsme si povídali a nakonec jsme zůstali sedět v autě před hotelem dobrou hodinu a já jim tímto moc děkuju a to tak, že dost, a hned vám povím, za co!
Říkala jsem jim, kromě jiného, o knize KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE, kterou jsem napsala na jeden zátah od února do dubna 1990 a mapuju v ní život v oblastním divadle od května 1968 do dubna 1990.
Není náhoda, že jsem do kolínského divadla nastoupila jako osmnáctiletá v květnu 1968…
Říkala jsem Haně a Milanovi, kteří mě poslouchali a ani nedutali- vyprávěla jsem jim totiž některé kapitoly- že to musím přepsat do počítače, protože je to psané na stroji a že se mi do toho nechce, protože to budu dopisovat, košatit, rozepisovat… a oni se zeptali:
PROČ?!
Mají pravdu. Nebudu nic dopisovat, košatit, rozepisovat…
PROČ BYCH TO DĚLALA?
Prostě to, co jsem napsala před dvaceti lety, vyjde za dvacet let. V listopadu 2010.
Není to hezké?
P.S. Dopsáno 12. května 2010.
Nevyjde.
Přepisování do počítače mě strašně nervovalo, tak jsem se na to vybodla.
A abych se nervovala s komoušema, za to mi komouši nestojej…
Zpět na KDYŽ SE ŘEKNE CO JE NOVÉHO