KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE

Víc jak sto stránek rukopisu jsem napsala v lednu a v únoru 1990. Na psacím stroji.

Po dvaceti letech je Rita začala přepisovat do počítače. A před hodinou mi poslala čtyřicet stránek, nazvaných, Deset dnů, které otřásly vším.

Deset dnů, od 17. 11. 1989 do generální stávky, 27. 11. 1989.

Co se dělo v Krajském divadle v Kolíně a co se dělo v budově vedle divadla, na Okresním výboru Komunistické strany Československa.

Během přepisování mi Rita každou chvíli volala, že jí je z toho špatně, ptala se, kdo je kdo, a že se o mě bojí, protože je to síla a některým lidem se to nebude líbit.

Chápete to, že to na ni takhle působí? Bylo jí tehdy šest let! A je dvacet let po listopadu! A moje dítě je plné emocí z toho, co jsem před dvaceti lety doslova vtloukala po nocích do psacího stroje, protože kdybych to nenapsala, umřela bych.

Podívala jsem se na první stránku a… najednou jsem byla na patnácté…

No… ano… je to síla. Ale už mám od toho odstup. Konečně. Po dvaceti letech.

Takže až to Ritunka přepíše, projdu to, poopravím, a nic víc s tím dělat nebudu. A budu to mít z krku…

KDYŽ JSME VŠICHNI MĚLI DOMA KOMOUŠE vyjde za rok, na podzim 2011.