KDYŽ se řekne CO JE NOVÉHO

KOLÍNSKÉ SETKÁNÍ O PÁTÉ

DÁMA Koncem listopadu 2006 jsem jela pantografem ze zkoušky z Prahy. Přišly si ke mně sednout dvě starší Dámy. Jedna seděla naproti, druhá vedle mě. Mezi námi visely naše kabáty, takže jsme na sebe neviděly a tato Dáma začala mluvit o „té Fuchsové“. Podle hlasu bylo jasné, že to, co si o mně myslí, není moc lichotivé. Vykoukla jsem za kabátem, omluvila se, a řekla jí, že jsem „ta Fuchsová“. A že jí to říkám jenom proto, aby jí nebylo trapně, až by zjistila, že jsem celou dobu seděla vedle a poslouchala, co špatného o mně říká. Povídaly jsme si pak všechny tři až do Kolína, ale přesto jsem z ní cítila, že na mě svůj názor nezměnila.

KATKA Před třinácti lety, když jsem nastoupila do Činoherního klubu, Katka tam dělala asistentku režie a přitom studovala na vysoké škole. Bylo jí dvacet. Od první chvíle se ke mně přimkla jako klíště- ale já k ní také. Nikoho jsem tam neznala, ona byla pro změnu v té době nešťastně zamilovaná- navzájem jsme se potřebovaly, slyšely jsme na sebe a vydrželo nám to! :-)

PROČ VÁM O TĚCH DVOU PÍŠU? 7.12.2006 jsem měla v kolínském Kulturním domě Setkání o páté. Přišla jsem už ve čtyři, Kapela Za Větrem si chystala nástroje… …jen tak mimochodem, přátelé, už dlouho mě texty písní a atmosféra, kterou tato kapela umí vyvolat, nehodily do mlna, které sice dokážu přesně pojmenovat, ale nechci… :-) Prostě to bylo krásné! Pokud byste podobné mlno chtěli zažít také, tak se podívejte na www.zavetrem.cz, kapelu si pozvěte a budete v mlnu nato tata… nebo natotata? Hm… spíš na to tata… :-) :-) :-) Ale abych se vrátila z mlna zpět do kolínského Kulturního domu… Kapela Za Větrem si chystala nástroje, ředitel Zdeněk Hejduk připevňoval na stěny své fotografie z mých knih, zkoušeli jsme mikrofony, a když bylo všechno hotovo, čekali jsme na diváky.

PŘIŠLA JEDNA DIVAČKA. Byla to Dáma z pantografu, ta, která si o mně myslí své. Pak přijela dcera z Prahy a přivezla mi překvapení, které mi slibovala několik dní. Katku. :-) Ale ještě krásnější bylo, když mi Kačenka oznámila, že je třetí měsíc těhotná a pozvala mě a Ritu na svatbu, která bude, až se to narodí…Takže velká radost.

NEROZPUSTILI JSME TO. Chvíli po páté nám bylo jasné, že nikdo jiný nepřijde. Dali jsme tedy stoly k sobě, i s kapelou nás nakonec bylo patnáct- přišli totiž ještě další rodinní příslušníci :-), a povídali jsme si, kapela hrála, já koukala na svoje dvě holčičky, Ritu a Katku, které seděly naproti mně a byla jsem na ně pyšná- prostě nemělo to chybu! Mluvili jsme všichni, i Dáma si řekla své- týkalo se to mého románu „Když nemám, co jsem nechtěla“, říkala, že přečetla dvě věty a že jí to stačilo, že je to strašně sprosté- tak jsem se jí snažila vysvětlit, proč jsem to napsala takhle a výsledek? Když jsme po dvou hodinách (!) skončili, Dáma ke mně přišla, chytla mě za ruce a několikrát opakovala: „Všechno dobré, paní Fuchsová! Všechno dobré!“

P.S. Nicméně doma jsem tuto akci sebekriticky zhodnotila a řekla jsem si, dobře ti tak, že kromě Dámy na tebe nikdo nepřišel, protože ty v Kolíně na podobné akce taky nechodíš! Sice někdy jsi v Praze, ale když jsi doma a máš čas, nejdeš nikam, protože jsi líná!

Takže jsem si dala do roku 2007 předsevzetí, že začnu chodit! A za rok se hukáže…!

Dopsáno v září 2007: Dáma se jmenuje :-D Dušková :-P a až nebudu v Činoheráku od rána do večera :-( (jsou opakovačky a zkouším s Martinem Čičkákem IVANOVA), půjdeme spolu v Kolíně na kafe!

:-P To koukáte, co? :-P

P.S. A předsevzetí jsem nedodržela. Takže v Kolíně, kromě křtů u Petra Krále radši pro jistotu nikam nelezu… :-P

Dopsáno 1. ledna 2008
:-P S paní Duškovou dem na kafe příští týden! :-P

Zpět na KDYŽ SE ŘEKNE CO JE NOVÉHO

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2022