KDYŽ se řekne SKANDÁL

O MRTVÝCH JEN DOBŘE!

:-P Moje babička :-P (*1898) mi často říkávala, Irenko, o mrtvých jen dobře! Bylo mi divné, že mluví dobře i o :-x nebožce sousedce, :-x která se s ní každý den do krve hádala. Přece když je někdo zlý během života, smrtí se z něho :-] anděl :-] nestane!

Věru jsem poznala před patnácti lety v lázních. Měly jsme stejného doktora, který nás hned první den při prohlídce :-x vyděsil :-x tvrzením, že se mu na našich gynekologických operacích něco nezdá. Hrůzou bez sebe jsme se mu sypaly před očima. 

Šla jsem si pak sednout na lavičku a poslouchala svůj :-( umíráček. :-( Za chvíli si vedle mě přišla sednout ženská v mém věku a vytáhla kapesník.

Popotáhla. Popotáhla jsem taky. Řekla mi, že teď byla u doktora, u takového :-? plešatého slizouna. :-? Přikývla jsem. „Já taky.“

Chvíli jsme popotahovaly a pak jsme začaly s rekonstrukcí. Zjistily jsme, že oběma řekl totéž. Chtěly jsme si na něj jít stěžovat, ale pak jsme ho :-P hodily za hlavu. :-P

Utvořily jsme tandem a za chvíli jsme o sobě věděly všechno.

Následujících patnáct let nás nerozdělilo ani to, že každá bydlíme jinde. Psaly jsme si, volaly a aspoň jednou za rok jsme se sešly.

Když mi od ní před týdnem přišlo parte, zaradovala jsem se. Je z ní :-P šťastná vdova! :-P Prodá dům, koupí byt pro sebe, pro dceru a pro syna a odstěhuje se z vesnice, kde vládne rodinný klan jejího muže!

Na pohřeb jsem jela. Nemusela jsem, s Věrou jsme byly domluvené, že se sejdeme druhý den po pohřbu, ale chtěla jsem poprvé a naposledy uvidět :-x lidi, :-x kteří Věře tolik ubližovali. Nic víc.

V krematoriu jsem stála až vzadu a nenápadně se rozhlížela po obřadní síni, kde byla celá vesnice. Věra seděla s dcerou a synem v první řadě na kraji. Uprostřed seděli jeho :-x rodiče, :-x sestra :-x s manželem :-x a :-x bratr :-x s :-x manželkou. :-x Ten se na začátku obřadu zvedl, šel k pultu s mikrofonem a začal číst smuteční ódu na zemřelého.

„Postavil nejkrásnější dům v naší vesnici!“

Bravo! Věra při stavbě dvakrát potratila. :-] Když se jí konečně podařilo donosit dceru, měla kočárek vedle míchačky a kojila, :-] když šli zedníci na svačinu.

„Starostlivý manžel…“

To byl určitě. Možná, že měl v kalendáři napsáno, kdy má Věru zase :-] praštit do žeber, :-] protože je měla naražené pořád. I v lázních si je držela, když jsme se smály, a při kýchnutí :-] skučela bolestí. :-]

„Otec, který dal svým dětem vše…“

:-x Dceru neměl rád, :-x čekal, že se mu jako první narodí syn. Za dva roky po dceři se dočkal. Syn byl postižený dětskou mozkovou obrnou, trochu se kolébal při chůzi, ale tenhle malý handicap vyrovnával inteligencí. :-x Ani syna neměl rád. :-x

„Mrzáci v naší rodině nikdy nebyli. To tys k nám zatáhla špinavou krev,“ řval na Věru pokaždé, když se rodina sešla pohromadě. Jednou syna začala bránit, a :-x „starostlivý“ manžel se na ni :-x vrhl pěstmi.

:-x Příbuzní, :-x rozvalení za stoly, pobaveně sledovali :-D kulturní vložku, :-D a jeho :-x matka :-x šla rychle zavřít všechna okna. Přes rameno svého :-x syna :-x napomínala.

„Jiříčku, ať ta :-] mrcha :-] tolik neřve, uslyší to sousedé!“

. . . V krematoriu bylo najednou ticho. Co se děje? Aha. :-x Bratr :-x zemřelého Jiříčka se nám :-( dojal! :-(

„Všechny své síly a nemalé prostředky věnoval on a celá naše rodina na to, aby jeho děti vystudovaly vysokou školu. Obě dělají čest našemu jménu a my jsme na ně hrdí!“

Když dětem bylo patnáct a rozhodovaly se, kam půjdou, jejich otec chtěl, aby co nejdříve vydělávaly. Tehdy se Věra poprvé vzepřela a poslala na rodinný klan 8-O ředitele základní školy. 8-O

Stejně jako muži z klanu, byl i on 8-) myslivec, 8-) a při jedné :-P střílečce :-P se s klanem domluvil a obě děti mohly jít na gymnázium.

:-x Jiříček :-x Věře v té době přestal dávat peníze.

„Já se o sebe staral od patnácti! Tak se starejte taky! Žijeme na vesnici, hlady neumřete.“

:-] Věra, která pracovala jako mzdová účetní, :-] začala po práci uklízet kanceláře. :-] Když byly děti na vysokých školách, :-] šila po nocích kapesníky, utěrky a povlečení, :-] a starala se o malé hospodářství, :-] protože :-x Jiříček :-x podnikal v autodopravě a byl pořád pryč.

„Aspoň, že to. :-P Že není moc často doma, :-P to nám pomáhá přežít,“ usmívala se na mě, když kromě svých dětí chtěla ve svém životě najít ještě něco pozitivního…

. . . Když rakev zajela, šla jsem Věře a dětem kondolovat. Než jsem se k nim dostala, vzpomněla jsem si na babičku, jak mi říkávala, Irenko, o mrtvých jen dobře, a za své myšlenky jsem se :-( zastyděla. :-( Promiň, babi!

Když jsem Věru za chvíli objala, :-P vzpomněla jsem tedy na Jiříčka v dobrém. :-P

„Buď ráda, Věro, že ti tu nenechal žádné dluhy!“

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

tak to je huste (Jarka, 28.12.2007 03:12)

je to pekne napsane, ale syrovy horor, brrrrrrrr

No jo... horor... (Irena Fuchsová, 28.3.2008 10:03)

… ale když vono se to tak stalo, milá Jarko… a možná, to není syrové, spíš surové…

Jak případné... (Culie, 19.5.2008 17:05)

Milá Ireno, jak trefně jsem dnes našla tento váš příspěvek. Už tři dny si lámu hlavu, co pozitivního bych asi tak mohla nabídnout v pátek na pohřbu, kam musíme. Zatím jsem nepřišla na nic, ale díky za návod, třeba se pochlapím.Díky.

Hlavu si nelamte... (Irena Fuchsová, 19.5.2008 21:05)

… milá Culie. Někdy stačí jenom pogratulovat… Irena

Věra (Renata čechová, 3.10.2008 08:10)

je statečná ženská,kterých žije v „tichosti“ spousta.Obdivuju jejich sílu žít a podporovat děti.Jen aby se jí to nepodepsalo na zdraví, i když to se dřív stalo „Jiříčkovi“. Jak jsem Vám, paní Ireno, psala v mailu, tak mám taky sen o psaní, jen ještě asi nedozrál.Před­stavuju si to jako u Vás.Čerpat z vlastního života a přilepšit něco fantazií a humorem.Snad k tomu jednou dojdu. :-)

Přesně tak. (Irena Fuchsová, 3.10.2008 18:10)

Děkuju za všechno zlé, co mě kdy potkalo. Bez toho by se mé knihy nečetly tak dobře, jako se čtou. Aspoň co vím od svých čtenářů! :-))) A když k tomu zlému dáte humor a nadhled i fantazii, je povídka hotová! :-)))

Tak nějak. (Renata čechová, 6.10.2008 09:10)

Já si to taky nikdy nemyslela, že za ty hnusy, co se mi dějí budu ráda…ještě z nich nečerpám, ale určitě budu. A nadhled a humor se mi taky vracejí.POmalu, ale jistě. Děkuji za radu. :-D

Renato, bude dobře! (Irena Fuchsová, 6.10.2008 21:10)

Humor a nadhled- to je to nejkrásnější, co nás může po hodně velkém pádu potkat! :-)

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2017