KDYŽ se řekne SKANDÁL

Připálené baculky

Maminka a babička byly baculky a ze mě se stala také baculka. Ani jedné z nás to nevadí a mně dokonce moje baculatost „prochází“ i jako herečce. A proč ne? Copak jsou všechny ženské štíhlé? Nejsou.


Je mi osmadvacet, mám za sebou tři seriály, pět menších filmových rolí a před sebou nabídku angažmá do KOKU, nejlepšího pražského divadla, kde mám hrát v hlavní roli baculatou vražedkyni.

Nadšená jsem ale nebyla. O KOKU se říká, že tam vezmou herce na roli, do které se jim hodí, a po derniéře ho vykopnou.

Být tebou, Lenko, tak to vezmu,“ doporučil mi Petr, můj přítel, který pracoval jako osvětlovač v kladenském divadle. „I kdyby tě vykopli, můžeš do smrti říkat, žes hrála v KOKU!“ Tak jsem do toho šla.

 Ve zkušebně bylo všechno úžasné. Deset herců sedělo kolem dlouhého stolu, dramaturg mluvil o hře, režisér také, pak jsme četli text hry, povídali si o ní i o svých rolích, smáli jsme se, povídali si a já měla pocit, že už teď do KOKU patřím.

Po týdnu ve zkušebně se režisér rozhodl, že druhý den půjdeme na jeviště, a já nemohla dospat a byla jsem v divadle už po deváté. Sedla jsem si do hlediště a pozorovala kulisáky, jak připravují jeviště na zkoušku, a když jsem před desátou přišla k baru, všichni tam už byli, smáli se, povídali si a já si najednou připadala jako cizí. A takhle to bylo i další dny! Petr říkal, že je to tím, že mě režisér pořád chválí, což byla pravda, ale nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo hvězdám, se kterými jsem zkoušela, vadit. Nerozuměla jsem tomu...

 Kolegyně si před každou zkouškou povídaly jak pečou a občas některá i něco přinesla na ochutnání. Tak jsem se rozhodla, že jim upeču podle rodinného receptu baculky a světe div se, poprvé v životě jsem je spálila! Sesypala jsem spálený pekáč do papírového sáčku a začala péct podruhé a to už byly baculky dokonalé!

 Druhý den jsem měla volno, ale přišla jsem do divadla po desáté, kdy už byli všichni v hledišti a na jevišti, z kabely jsem vytáhla papírový sáček s baculkami, vlezla jsem do setmělého hlediště a položila ho na forbínu.

Upekla jsem vám baculky! Za to, jak jste mě přijali mezi sebe!“ Než stačili něco říct, zabouchla jsem za sebou dveře hlediště.

Když jsem přišla domů, zavolal na mě Petr, který měl dneska také volno a snídal v posteli.

Leni, pojď si ke mně ještě hajnout! Udělal jsem ti čaj! A nechal jsem ti trochu baculek!“

Trochu baculek?! Ty spálené jsem přece vyhodila do kontejneru a ty dobré jsem před chvílí nechala v divadle!

Šla jsem do ložnice a tam se Petr opravdu válel v posteli s baculkami na talíři! Já je zapomněla vyhodit!

Nejez to, proboha! Jsou strašně spálené!

Jsou vynikající! Pojď ke mně!“ Mávla jsem po něm rukou.

Počkej!“ Cítila jsem, jestli nepřijdu na tuhle záhadu teď hned, že se mi rozskočí hlava! „Kdes vzal ty baculky?!“

Byly v papírovém pytlíku v kuchyni.“

Podívala jsem se na talíř. Ani jedna baculka nebyla spálená! Těžce jsem dosedla na postel a bylo mi do breku.

Co se stalo, miláčku,“ zeptal se tiše Petr a objal mě.

Ach jo. V kuchyni byly dva papírové sáčky baculek. Fakt nevím, jak se stalo, že jsem ty připálené vzala do divadla, místo abych je vyhodila do kontejneru a dobré jsem nechala doma! Když se Petr probudil, zjistil, že na něho v kuchyni čekají výborné baculky, zatímco kolegové v divadle zjistili, že jsem jim přinesla baculky, do černa spálené…

S Petrem jsme to probrali a nakonec jsme se tomu i zasmáli.

Za to, jak se k tobě chovali, dostali, co zasloužili,“ shrnul Petr situaci a já mu dala za pravdu. Co mi můžou udělat? Vyhodit mě z KOKU? Tak ať mě vyhodí!

 Druhý den jsem šla na zkoušku s úsměvem, jako bych věděla, že tam na mě čeká zázrak!

U baru mě přivítali se smíchem všichni kolegové, kteří mi týden dělali ze zkoušek peklo!

Konečně jsem prý ukázala pravou tvář!

Jsem zákeřná vražednice!

Chtěla jsem je otrávit!

Teď už si na mě budou dávat pozor!

Smála jsem se s nimi a v duchu jsem děkovala hereckému pánu bohu, že dopustil, abych ten první pekáč baculek spálila!

 

 

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

Připálené baculky (Jiřina Baláková, 16.4.2019 22:04)

Dokonalé jako vždy. Podle šablony, že život tropí hlouposti. To nevymyslíš, to se prostě stane. Moc mě to pobavilo. Díky.

Jiřince (Irena, 21.4.2019 21:04)

Je to tak, Jiřinko. Život vymýšlí za nás. Proto nic nevymýšlím, pouze opisuju od života. ;-)

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2019