KDYŽ se řekne SKANDÁL

PROČ PO MNĚ JDOU JAK SLEPICE PO FLUSU

 Ukázka z autobiografické knihy, Když světlo projde špínou, zůstane čisté, která vyšla v roce 2013.


1990 – únor, březen, květen

V únoru 1990 za mnou přišli z kolínského OF a nabídli mi, abych za divadlo kandidovala v červnových komunálních volbách. Odmítla jsem. Jsem bejvalá komouška. 

=

Šli za Evou Audolenskou, inspicientkou, ta souhlasila, podporovali jsme ji v tom, říkali jsme jí, že bude dobře, když někdo z divadla bude v zastupitelstvu.

 Nepřekvapilo mě, že ji dali na poslední místo kandidátky. Nestáli o lidi z divadla, ale dát někoho z divadla na kandidátku v komunálních volbách, byla podle nich slušnost. 

 Jako když je slyším. Musíme tam dát někoho od těch komediantů, když nám tu revoluci v Kolíně „rozjeli“. 

 A tak Evu, která nikdy v žádné straně nebyla, měla maminku zavřenou na deset let a vyrůstala sama s tatínkem, Evu, Kolíňačku, rovného, čistého člověka, dali na poslední místo na kandidátce. Věděli, že neprojde, a také neprošla.

 

:-] :-] :-] 

 

Na prvního máje jsem poprvé od listopadových dnů, viděla Velkou Prdel. 

 Po obědě jsme šli s panem Fuchsem, s Jardou Slavíčkem, s jeho ženou Stáňou a s našimi dětmi, do Fučáku, neboli do parku Julia Fučíka, který už sice byl v té době přejmenován na park Komenského, ale stejně se mu říkalo a říká, Fučák. 

 Různé strany tady pro děti připravily hry a občerstvení, a mě napadlo, abychom se šli podívat na Kmochův ostrov, kde měli setkání komunisté. 

 Pan Fuchs se zasmál.

 Ty to v sobě nezapřeš, co?“

 Ale šli jsme všichni. Všechny nás zajímalo, kolik se jich na Kmocháči sešlo.

 A jako naschvál jsme se dostali na most, po kterém se přecházelo na ostrov, ve chvíli, kdy setkání komunistů skončilo, lidé odcházeli, a šli přímo proti nám.

 Skoro s každým jsem se zdravila. 

 A pak jsem uviděla v dálce Velkou Prdel. Trvalo jí trochu déle, než se z konce Kmocháče, vyprdelila k východu. Dělala, že mě nevidí. 

 Potkávala jsem ji pak v Kolíně zhruba tak dvakrát, třikrát do roka. Když jsem začala v roce 1994 dojíždět do Prahy, do Činoherního klubu, zbavila jsem se jí úplně. Zapomněla jsem na ni. Asi jsem ji potkávala dál, ale už jsem ji nepoznala. Ona pravděpodobně dál dělá, že mě nevidí, ale já ji nevidím opravdu. 

 :-] :-] :-]

 

Za pár dnů po 1. Máji 1990, jsem potkala na náměstí Pana Statečného. Tak jsem říkala klukovi, kterého v prosinci 1989 někdo přivedl na jednu z prvních schůzí OF a představil ho jako nového, potencionálního šéfredaktora kolínského týdeníku, KUPŘEDU, který do sametové revoluce vydával Okresní výbor KSČ.

 Měli jsme jeho nástup do funkce odhlasovat a zvedli jsme ruce všichni. Byla to úleva, nemuset hledat někoho jiného. Ano, byla to v té době úleva, když se kdokoli přihlásil a chtěl něco dělat. A Pan Statečný se nejenom přihlásil, on se doslova třásl na to, aby redakci KUPŘEDU vedl!

 Zvedla jsem pro něho ruku také.

 „Potřeboval bych, aby někdo napsal do novin něco proti komunistům,“ řekl mi v květnu 1990, na kolínském náměstí. „Teď, před komunálními volbami, to je důležité.“

 „Já vám něco napíšu. Mám to v hlavě už pár dnů.“

 Nadšeně souhlasil, já to napsala, a tak v červnu 1990, vyšlo od Fuchsové, na hlavní straně, v pravém rohu nahoře, „něco proti komunistům“… 

 :-] :-] :-]

  cituji:

 Čerešničky, čerešničky, čerešně

 Ve volební příloze KSČM bylo několik zajímavých „Víte, že“. Kromě jiného bylo uvedeno i to, že v roce 1990 vstoupilo do strany již 50 nových členů, převážně mladých, a že v okrese pracuje 150 základních organizací a klubů komunistů. Fajn.

 Ale když se řekne á, mělo by se říci i bé. Přiznat, kolik členů koncem roku 1989 a začátkem roku letošního, ze strany odešlo a přiznat, kolik organizací v okrese bylo zrušeno. Ale moc by mě překvapilo, kdyby má bývalá strana, sama od sebe, čestně přiznala to, co se jí nehodí.

 Kolik nás tedy vlastně odešlo? Když jsem šla vrátit na OV KSČ stranické legitimace deseti bývalých komunistů z divadla, ležely všude na stolech stohy vrácených červených knížek. V divadle jsme organizaci zrušili začátkem prosince 1989 a z dvanácti členů, legitimaci vrátilo deset. Kolik lidí v okrese udělalo totéž?

 Že to není důležité? Vždy je důležité říkat pravdu, a tím dokázat, že myslím upřímně to, co říkám. Jsem také ta generace, která – jak píše předseda okresní KSČM, se v 50 letech teprve rodila. Ale jsem také generace, které se 40 let lhalo ze všech stran. Vlastně se nám lhalo celý život. A když pak ve čtyřiceti letech zjistíte, co to vlastně bylo za stranu, ve které jste sami byli také, pak nezbývá než souhlasit s Finy, kteří sami svou komunistickou stranu zrušili a rozpustili.

 V kolínském okrese je prý 9 500 členů komunistické strany. Těmto lidem nevadí, že jsou členy strany, která vraždila, znásilňovala duše a sprostými mordy likvidovala sebemenší protest? A nejenom u nás, vždyť Sovětský svaz byl náš vzor. A co Rumunsko? Bulharsko? NDR? 

 Čím více se dozvídám o tom, jaká zvěrstva se děla pod hlavičkou komunistické strany, tím více této straně nevěřím. A čestným lidem, kteří ve straně zůstali, bych přála, aby v sobě našli odvahu udělat to, co udělali komunisté ve Finsku. To je totiž to jediné spravedlivé, co si komunistická strana zasluhuje.

 Irena Fuchsová, bývalá předsedkyně bývalé ZO KSČ, bývalého Krajského divadla v Kolíně.

 

  :-] :-] :-]

 

27. srpna 2018

 Tato ukázka popisuje, kdy to začalo. Kdy se stalo jméno Ireny Fuchsové „flusem“, po kterém jdou „slepice“ stále. Spouštěčem byla tato slova: Irena Fuchsová, bývalá předsedkyně bývalé ZO KSČ, bývalého Krajského divadla v Kolíně. 

:-] Dovolila si moc. Od té doby se stala jedinou bývalou členkou strany nejenom v Kolíně, ale i v celém rudém kolínském okrese. :-] Furt po ní šli jak slepice po flusu. :-| 

 Naposledy 21. srpna 2018, kdy si dovolila přijmout nabídku televize Prima, aby řekla, jak prožívala jako osmnáctiletá rodačka z Kolína, kolínský 21. srpen 1968.

 A protože je Fuchsová i ve svých šedesáti osmi letech pořád stejně naivní, dala upozornění na facebookovou skupinu, Máme rádi Kolín, že s ní bude 21. srpna 2018, v 18.55, ve Velkých zprávách na Primě, reportáž z Kolína. 

 Bude to přece vo Kolíně, říkala si.

 Bylo mi osmnáct a furt vidím to ráno a celý den před očima. 

 Kolíňáky to bude zajímat… 

 ;-) A bylo vymalováno.  ;-) 

 :-x Kolíňáky a nejenom je, to opravdu „zajímalo“… :-x 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 


 

 

 


 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

Prozatím žádný komentář. Budete první?

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2018