KDYŽ se řekne SKANDÁL

TAK NÁM TO, HOLKY, ZASE BRZY ZAČNE!

Vsadím se, že dost z nás má doma chalupáře – nedočkavce, kteří v třeskuté zimě, se spacákem a se psem, který je bude v noci zahřívat, vyrazí v sobotu ráno na chalupu, aby zkontrolovali… co oni tam vlastně kontrolují, když je všechno pod sněhem a chalupa spí?

Nekontrolují nic! Mají chalupářský absťák, proto tam jedou.

Zatopí si, do studené chodby dají bohaté zásoby jídla a pití, které jsme jim připravily v radostném očekávání naší volné soboty a kusu neděle, pustí si televizi, čtou si noviny a občas se podívají oknem na zasněžený dvůr či zahradu a spokojeně si šeptají, to je moje! Tohle všechno je moje!

Neznám ženu, která by v zimě trpěla chalupářským absťákem, nicméně jedna věc je přinejmenším zvláštní. Když se muž rozhodne koupit chalupu, ženy příliš neprotestují, a to ani v případě, že po chalupě nikdy netoužily a veškeré práce, spojené s pobytem na chalupě, jim jsou cizí. Udělala jsem si, holky, malý průzkum, a zjistila jsem, že se dělíme na čtyři druhy.

Znám dost těch, které jsou tzv. Kytičkářky. Chalupaření pro ně začíná v březnu, kdy se už dá na zahrádce něco dělat a končí na začátku října, kdy odvezou domů všechno, co je potřeba vyprat nebo uložit přes zimu. Žádnou z Kytičkářek nenapadne, aby jela na chalupu v zimě. Co by tam dělala?!

Další druh jsou tzv. Líné Kůže. Ty si řeknou, jen ať si chalupu koupí, bude od něho pokoj, vyblbne se tam, nebude se přes týden nudit, protože bude domlouvat řemeslníky a vyměňovat si zkušenosti s jinými blázny, a jestli bude kolem chalupy jenom trochu větší zahrada, kde se budu moct zašít s knihou tak, abych na něho neviděla a on neviděl na mě, tak by to mohlo být docela fajn. Budu aspoň na čerstvém vzduchu.

Tzv. Bystrozračky dokonce pořízení chalupy podporují, protože před sebou vidí volné víkendy, které budou trávit se svými aktivitami doma, zatímco jejich drahý bude mít to, co chtěl. Chalupu a dřinu. Jejich drahý se bude snažit co nejdřív chalupu zprovoznit tak, aby tam mohl Bystrozračku konečně pozvat a předvést jí koupelnu a WC, tekoucí studenou i teplou vodu, pohodlnou kuchyňku, houpací síť, zavěšenou mezi stromy, se stolkem, na který jeho Bystrozračka ze sítě dosáhne a kam si může postavit svůj oblíbený vinný střik a položit knihu a popelník, a další vymoženosti, od kterých si slibuje, že ji zviklají a ona přece jenom občas, aspoň jednou za měsíc, na chalupu přijede.

Když Bystrozračka na chalupu přijede, přehlédne svým bystrým zrakem výsledek dvouletého snažení svého pracovitého manžela, vyděsí se, protože zjistí, že už je skoro všechno hotové a že se její pracant tady začne brzy nudit, ale nedá na sobě nic znát a smutně ukáže na střechu.

„Milááááčku… škoda, že tam nahoře nejde udělat nááádherný podkrovní pokojíček s velikáááánským oknem! Pod ním bychom měli širokááánskou postýlku a v noci bychom z ní koukali na hvězdy…“ Milááááček se zalkne příslibem žhavých nocí v podkrovním pokojíčku, hned druhý den se sejde s projektantem a Bystrozračka má minimálně na rok po starostech.

A čtvrtý druh jsou ženy, které by nebyly spokojené nikdy, nikde a s nikým. To jsou tzv. Hudralky.

„Tak to tě lituju. Já žiju tou jeho blbou chalupou celý týden,“ rozpovídala se jedna Hudralka, když jsem jí před lety řekla, že budeme kupovat chalupu. „V neděli večer se s Chalupářem vracíme, a zatímco on se svalí se psem k televizi, já třídím věci, které jsem přivezla na tři hromady, co vyprat, co vyhodit, co zašít, nacpu zpátky do lednice, co se nesnědlo, napíšu si, co se snědlo a co musím zase v pátek s sebou vzít, papírky, na které to píšu, přichytím magnetem na lednici, v pondělí peru, co jsem v neděli přivezla a už radši začínám shánět ty blbosti, co jsem si napsala, v úterý přemýšlím, co na pátek navařím a napeču, a dojdu koupit, co na to budu potřebovat, a ještě znovu peru, co jsem přivezla, a to, co je už suchý, připravím do tašky na chalupu, abych to doma nezapomněla, ve středu se už Chalupář začíná zajímat, jestli budu mít všechno s sebou a přidá mi další úkoly, protože on pracuje, zatímco já se chodím do práce válet, středa je pro mě vůbec hodně důležitá, protože ve čtvrtek potřebuju mít klid na vaření a pečení, takže ve středu seženu všechno, co jsem měla napsané na všech papírkách, a ve čtvrtek vařím a peču a dávám to do sklenic a do krabic, kontroluju tašky na chalupu, jestli je tam všechno, co jsem si napsala, večer mám v lednici připravené a popsané jídlo, abych něco nezapomněla vzít, a když přijdu v pátek odpoledne z práce, Chalupář už sedí s čoklem v autě před barákem, poslouchají blues, oba se rozzáří, když mě uvidí, Chalupář mi dá pět minut na to, abych se doma převlékla, nestačím si ani dojít na záchod, a už je za dveřmi, začnu mu podávat jednu chalupářskou tašku za druhou a on je nosí do auta, a když odchází s poslední, houkne na mě a dělej, ať tam nepřijedeme za tmy! Tak jen abys věděla, co tě čeká,“ skončila svůj monolog Hudralka a spokojeně šla shánět pro Chalupáře mucholapky…

A jak jsem na tom s naší chalupou já?

No… řekla bych, že je ve mně kousek Kytičkářky, hodně velký kus Líné Kůže, občas jsem i dost dobrá Bystrozračka a Hudralka jsem také, ale to jsme, holky moje milé, všechny…

Tento fejeton vyšel 7. března 2011, v Magazínu ONA DNES.

 

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

jiný pohled na "chalupářky" (Irena M., 1.4.2011 11:04)

Dobrý den, paní Ireno, tak při tomhle článku mi běhal mráz po zádech. Já totiž byla asi od deseti let nucena na chalupu, kde se vše postupně budovalo (asi 12 let!!), jezdit. Takže pohled dítěte? Šílený! Sama,nikdo se mi nevěnoval,kamarádi za mnou nejezdili (tedy později v pubertě),protože se báli,že vyfasují taky nářadí.V sobotu ráno byl v sedm na chalupě zedník,takže přestože jsem přišla v ranních hodinách z diskotéky,musela jsem vstávat.Když se narodily děti,chalupu jsem přetrpěla,protože si to venku opravdu užívaly.Teď už mě tam opět nikdo němůže dostat (asi přes nepřekonatelný odpor),syn už je plnoletý a jezdí tam docela rád. No ale do hlavy se mi pomaloučku dostává myšlenka..co takhle si pořídit malou chatičku :-) ? Přeji krásný den. Irena z Pardubic

Brrr... i mně běhá mráz po zádech... (Irena z Kolína :-), 1.4.2011 16:04)

… když čtu vaše vzpomínky. Ale na druhou stranu chápu vaši touhu po malé chatičce, kam se nevejde ani jedna cihla navíc, natož zedník! :-) Já mám štěstí, že pan Fuchs sice pracuje rád, ale dnes už také rád odpočívá. Takže se to dá zvládnout! :-) I vám krásný den, Ireno z Pardubic! Zdraví Irena z Kolína. :-)

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2017