KDYŽ se řekne SKANDÁL

KDYBYCH BYLA CHLAP...

„To snad není pravda? Hlavní roli dali Evě? A já hraju Janu? To snad ne?! Jana má jeden výstup hned na začátku! Než ta blbá hra skončí, lidi zapomenou, že jsem vůbec hrála! Ani nemusím chodit na děkovačku!“

Ilona se naštvaně otočila od fermanu, kam před chvíli pověsila sekretářka ředitele obsazení nové hry, a rozhlédla se po chodbě. Kolegové rychle mizeli v šatnách. Jen neříkat nahlas svůj názor! To se v divadle nevyplácí! 

Nikdy nevíš, kdo tě uslyší. O někom prohodíš, že hraje špatně, a on pak dostane roli v seriálu a režisér za ním přijde, hele, hodil by se nám Novák od vás z divadla, co myslíš? A ten, o kom jste řekli, že hraje špatně, a on se to samozřejmě divadelními kanály dozvěděl, mstivě zakroutí hlavou. Novák? Nenene. Nedoporučuju. Poslední dobou pije, má nějaké problémy doma, takže…

Ilona tohle všechno věděla, ale bylo jí to jedno. Byla mladá, ctižádostivá a sebevědomá. A teď měla takový vztek, že se jí chtělo brečet a to se jí chtělo málokdy. Vtrhla do pánské šatny a pánové strnuli. Neměli totiž kam utéct. Na záchod se právě zavřel Novotný. Byl u divadla třicet let a uměl předvídat.

„Já vám řeknu, proč jsem nedostala hlavní roli! Protože je paní režisérka malá tlustá stará bréca, která nemá chlapa a závidí mi, že jsem mladá a krásná! Závidí mi, že po mně jedou chlapi! Můžu za to, že po mně jedou, a jí si žádný nevšimne?! Můžu snad za to? Nemůžu, ale hlavní roli u ní prostě nedostanu!“

Její kolegové mlčeli. Jeden se učil text, druhý s vážnou tváří četl politický komentář v MD DNES, třetí se s mobilem u ucha snažil dovolat své produkční, čtvrtý měl zavřené oči a mnul si čelo a Novotný na záchodě právě podruhé spláchl.

„A za všechno můžete vy!“

Všichni čtyři se na ni polekaně podívali. To snad ne?! Proč si to myslí? Podívali se na sebe.

Pozor, pánové, pozor!

To si s ní musíme vysvětlit! Tenhle drzý spratek sice divadlo moc hrát neumí, ale je hezká, hodně hezká, a brzy si ji všimne někdo, komu nebude vadit, že neumí hrát a narve ji do všech seriálů…

Ten, co se učil text, ho rychle zavřel.

„Jak to myslíš, Ilonko? My přece nemůžeme za to, že ti Hanička… tedy paní režisérka, nedala hlavní roli…“

Ilona ho provrtala pohledem.

„Můžete! Všichni za to můžete! Protože kdybyste byli co k čemu, vybrali byste mezi sebou prachy, pak byste mezi sebou jednoho vylosovali a ten by se obětoval a za ty prachy by s ní šel!“

Všichni čtyři se na ni vytřeštěně podívali. Dokonce i Novotný vylezl ze záchodu a nenápadně se vmísil mezi ostatní. Co to mele?!

„S kým by měl jít… ten vylosovaný?“ Herec, co se nedovolal své produkční, vůbec nic nechápal a ostatní na tom nebyli lépe.

Ilona si zaťukala na čelo.

„Copak to nechápete?! S režisérkou přece! Jí by udělalo dobře, že si jí konečně někdo všiml a já bych jí už tolik nevadila! Nezáviděla by mi chlapy! A dala by hlavní roli mně a ne Evičce, co vypadá jako stažená ovce!“

Její kolegové se začali chechtat.

„Ani za milion!“

„To bych radši umřel!“

„Na něco takovýho může přijít jenom ženská!“

„Ty vole, vylosovat si Haničku, tak jdu od divadla!“

Ilona se na ně pohrdavě dívala a nejradši by je všechny zmlátila tak, že by večer nemohli hrát.

„Jste trapný! Nevíte, co je oběť divadlu! Já lituju, že jsem ženská, fakt! Kdybych byla chlap, tak bych se obětovala! Šla bych s ní! Já jo! A ani byste mi za to nemuseli dávat prachy…“

V tu chvíli se potichu zavřely dveře šatny, které za sebou před chvíli Ilona úplně nezavřela. Nikdo si toho nevšiml, herci se chechtali dál a Ilona soptila…

Druhý den se stal zázrak! Z fermanu zmizelo staré obsazení a na jeho místo pověsila sekretářka nové. Došlo v něm k „malému“ přehození rolí. Hlavní role tentokrát patřila Iloně a Eva se musela spokojit s miniroli Jany.

Ilona chodila po divadle a zářila. A zářila ještě víc, když za ní ještě ten den přišla režisérka a pozvala ji k sobě domů, aby společně našly klíč k hlavní postavě. Ilona pozvání ráda přijala a obě ženy spolu strávily uměním nabitý večer.

Jejich souznění bylo dokonalé. Za tuhle roli dostanu Cenu Thálie, říkala si Ilona, když se krátce po půlnoci zvedla, že už půjde.

Naskládala si do kabelky mobil, cigarety a zapalovač a oblékla si svetr, který si při vášnivé umělecké debatě svlékla. Když se otočila, stála režisérka mezi dveřmi a usmívala se. Ilona k ní došla a čekala, že režisérka ustoupí, ale ta se ani nehnula a pořád se usmívala.

Ilona se tedy usmála také.

„Copak? Na něco jsi zapomněla, Hano?“

Režisérka přikývla.

„Ano. Chci ti říct něco velmi důležitého. Ilono…“

Sklopila oči a vypadalo to, že hledá slova. Pak vztáhla k Iloně ruku, a když jí ta podala svou, pevně ji stiskla a dopověděla, co chtěla říct.

„Mně nevadí, Ilono, že nejsi chlap. Naopak. Vítám to…“

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

skandál (Jolana Konečná, 9.11.2007 10:11)

Milá paní spisovatelko :o)

je to moc hezký, takový úsměvný, už se těším, až si přečtu další… škoda, že musím taky občas pracovat, ale příště si zase ráda počtu, hezký den Jolana

Neznam (Obyvatel N., 9.11.2007 18:11)

Nevěme co si můžna bych vložit do tentého komentářa…

(Jiřina Mizerová, 18.11.2007 13:11)

Díky, paní Ireno, tak jsem si přečetla Skandály, pěkné, hezky fuchsovské, máte hodně vyhraněný styl. Jen se musím smát, jak se ty vztahy za poslední roky zašmodrchaly, dřív to byly úlevné troj- či čtyřúhelníky (a to už byl vrchol), teď ty motanice on-on či ona-ona, no sranda! Tak nám, paní Ireno, dělejte dál radost. Jiřina (pár e-mailů, Frýdek-Místek, Sněhurka ???) A co dělají nožičky? Moje záda, co zlobí, teď zlobí o moc víc, nanic čas. Kdeže je léto! Jiřina

SNĚHURKU SI ŠETŘÍM! (Irena Fuchsová, 24.5.2008 21:05)

Vy jste věděla, co mi dáváte, Jiřino! Sněhurka je úžasná! A nožička se už těší do Klimkovic! Pozdravujte paní ředitelku knihovny a překrásné náměstí ve Frýdku – Místku! Irena

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2017