KDYŽ se řekne SKANDÁL

ŽELEZNIČÁŘSKÝ TISKAŘSKÝ ŠOTEK

Von to není vlastně skandál. Ale je to smutně skandální, ano, smutně skandální to je. Posuďte sami… Fejeton Kluci jsem poslala do redakce týdeniku Železničář. Bohužel vyšel ve sprzněné podobě díky  :-x šotovi . :-x Můžete si ho přečíst také, dala jsem ho za původní, nesprzněné, „Kluky“… V té sprzněné verzi jsem označila, co bylo  :-x  šotem :-x změněno.  :-( Je toho dost, a to jsem neoznačila všechno…  :-(  

KLUCI

V Činoherním klubu se schylovalo k premiéře. Měli jsme mít zkoušku do dvaadvaceti hodin, ale kolega Michal Pavlata, který jezdí do Prahy z Klánovic a dobře ví, co to je, dojíždět z Kolína, šel za režisérem a ten mě pustil na vlak dřív. Poděkovala jsem oběma. Večer totiž nejezdím moc ráda. Oddychnu si až doma, když odemykám. Naštěstí nejezdím často, tak se to vydržet dá.

Opletalovou ulicí jsem prošla bez problémů a halou Hlavního nádraží také. Vlak ještě nepřijel, ale několik cestujících už na nástupišti stálo. Mezi všemi se vyjímali dva kluci.

Oba měli bílé džíny, bílé košile, oba měli vlasy odbarvené na blond a nevím proč, oba se mi zdáli nebezpeční a radši jsem se držela kus od nich. Rychlík přijel, nastupovali jsme a já procházela vagonem a vybírala si, ke komu si sednu. Když jedu večer, vždycky si sedám tam, kde už sedí aspoň jedna žena. K nám si brzy přisedne další, a i když je vagon skoro prázdný, sedí nás v kupé třeba i šest a jsme spokojené…

Prošla jsem vagonem a nebudete mi to věřit, ti dva kluci, kteří seděli v kupé uprostřed vagonu, vypadali mezi ostatními cestujícími nejbezpečněji. Tak jsem se k nim vrátila, otevřela jsem jejich kupé, zeptala se, jestli mají volno, a když s úsměvem přikývli, sedla jsem si vedle nich.

V tu chvíli se před naším kupé zastavila dívka a chtěla k nám vejít, ale nemohla. Kolem ní totiž procházel dost neurvale mladý muž, vrazil do ní nejdřív ramenem a pak ještě batohem. Než se vzpamatovala, šel druhý a udělal totéž. Bum do ní ramenem a bum do ní batohem. Až pak se jí konečně podařilo dveře otevřít a otlučená ze všech stran vešla dovnitř.

„Když vidím takové debily, tak lituju, že neovládám bojové umění," okomentovala jsem její otloukání a dívka se usmála a přikývla.

Jeden z kluků jí pomohl dát kufr nahoru, a když si oba sedli, vylíčila jsem jim svůj nedávný zážitek na přechodu na Václavském náměstí.

Řidička taxi, jemná žena a éterická víla, mě málem zajela a ještě na mě zařvala „Ty ..čo!"

„My si sedneme naproti, abysme na vás viděli! Určitě si budeme ještě povídat," řekl kluk, který seděl vedle mě a oba si sedli naproti mně, vedle té skoro utlučené dívky. Sotva si sedli, vzali se za ruce. Usmála jsem se na ně.

„Když vás tak vidím, jak se držíte za ruce, tak vám něco musím říct. Píšu knihy, všechny začínají na Když… a jedna se jmenuje Když muž miluje muže…"

Ten mladší a štíhlejší se rozzářil. „To jste vy! Já si říkal, že vás odněkud znám," a nadšeně se obrátil na svého kamaráda. „To je paní Fuchsová! Víš, jak mám tu její knížku…" Kamarád přikývl.

„Mám ji taky. Dala mi ji sestra."

Tak jsme si začali povídat o knížce, o povídkách v ní, a o tom, která se povídka jim líbila a proč. Nejvíc chválili povídku o sprosté babičce a mě to nepřekvapilo, protože ta se líbí každému, mluvili i o tom, komu a jak moje knížka pomohla, do debaty se přidala i dívka a kdybych nemusela v Kolíně vystupovat, povídali bychom si dál…

Bylo to prostě fajn. Takže touto cestou zdravím Pardubice a Jablonec, odkud mí dva spolucestující jsou! A vidíte, málem bych zapomněla! Oba pracují jako průvodčí!

;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-] ;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-] ;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-]

Tady končí můj fejeton, který jsem poslala do redakce. V ŽELEZNIČÁŘI č.19 vyšel takto :-( upravený :-( železničářským :-x ŠOTEM :-x:

O DVOU KLUCÍCH Z NÁSTUPIŠTĚ

V Činoherním klubu se jednou schylovalo k premiéře. Měli jsme mít zkoušku až do dvaadvaceti hodin, ale režisér mě výjimečně pustil na vlak už před devátou. Oddychla jsem si. Večer totiž nejezdím moc ráda. Pořádně se v takovém případě uklidním až doma, když odemykám dveře. Naštěstí takhle nejezdím často, takže se to dá vydržet.

Opletalovou ulicí jsem prošla bez problémů a halou Hlavního nádraží také. Na druhém nástupišti nás stálo jenom pár. Všimla jsem si dvou kluků.

Oba dva byli v bílém a oba dva měli vlasy odbarvené na blond. Vypadali na můj zřejmě konzervativní vkus nebezpečně, a tak jsem se radši držela kus od nich.

Rychlík přijel, nastupovali jsme a já procházela vagonem a vybírala si, ke komu si sednu. Nebudete mi to věřit, ale ti dva kluci vypadali mezi dalšími cestujícími nejlépe. Otevřela jsem dveře kupé, zeptala se, jestli můžu dál. Když s úsměvem přikývli, uvelebila jsem se na sedačce.

V tu chvíli se na chodbičce před naším kupé zastavila dívka a chtěla k nám také vejít. Jenže nemohla. Kolem ní totiž procházel muž, vrazil do ní ramenem a pak ještě batohem. Než se vzpamatovala, šel druhý a udělal totéž. Bum do ní ramenem, bum do ní batohem. Teprve potom mohla chudák otlučená dívka otevřít dveře a přidat se k nám.

„Když vidím takovýhle debily, tak lituju, že neovládám bojové umění,“ drsně jsem okomentovala popsaný incident a dívka přikývla.

Oba blond kluci se zasmáli a já jim vylíčila svůj nedávný zážitek z rušného přechodu na Václavském náměstí v Praze.

Řidička taxi, na pohled jemná a éterická žena, mě málem bezohledně zajela a ještě na mě ze všech plic zařvala „..čo!“

„My si raději sedneme naproti, abychom na vás dobře viděli! Určitě si budeme ještě povídat,“ řekl jeden z kluků a já musela uznat, že dobře prokoukl mou povahu.

Sotva si sedli naproti mně, vzali se láskyplně za ruce.

Nedalo mi to a usmála jsem se. „Když vás tak vidím, jak se držíte za ruce, tak vám něco musím říct,“ ozvala jsem se. „Píšu knihy, všechny začínají na slůvko Když… a jedna se jmenuje Když muž miluje muže…“

„To jste vy! Já si říkal, že vás odněkud znám,“ rozzářil se ten mladší a otočil se na svého kamaráda. „To je paní Fuchsová! Víš, jak mám tu knížku…“ Kamarád přikývl. „Mám ji taky. Dala mi ji sestra.“

Začali jsme si povídat o knížce, o mých povídkách, o tom, která se jim zrovna líbila a proč. Nejvíc chválili povídku o sprosté babičce a mě to nepřekvapilo, protože ta se líbí každému. Mluvili o tom, komu a jak moje knížka pomohla, a kdybych nemusela v Kolíně vystupovat, povídali bychom si dál.

Cesta bohužel utekla až příliš rychle.

Bylo to prostě fajn. Takže touto cestou zdravím Pardubice a Jablonec, odkud mí dva spolucestující jsou. A vidíte, málem bych zapomněla. Jeden z nich pracuje na dráze jako průvodčí!

;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-] ;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-] ;-) ;-) :-D :-? 8-) 8-O :-P :-]

Víte, nechci to nijak dramatizovat, protože když nejde o život, jde o… :-P … ale tohle se prostě nedělá! A to jsem nezvýraznila všechno…

:-( Naštvalo mě všechno. :-( Třeba jak ta řidička taxi zařvala ze všech plic… Kolik jich asi má, chudinka…

:-( Bože… s něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Doufám, že podobní :-x ŠOTI :-x nikde jinde na ČD nepracují… :-(

Nejvíc mě naštvalo, jak na úplném konci fejetonu udělal ten blbeček :-x ŠOT :-x ze dvou gayů jednoho…

 

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

komentáře k tomuto článku:

mě taky... (mila, 15.5.2009 17:05)

teda mě to taky naštvalo , vůbec mě dost vadí , když bez dovolení nebo aspon upozornění někdo s něčím , co nění jeho , manipuluje.Verbálně nebo fyzicky , to už je jedno .A byla bych zlá , a byla bych hodně zlá ,a být Vámi , tak to tak nenechám .Ono totiž , když člověk je nad věcí a myslí si svý !!!!…těm , kterých se to týká , těm to nedojde –iq tykve !A Vás NIKDO přepisovat nebude .

Děkuju, Mílo, jste milá... (Irena Fuchsová, 15.5.2009 18:05)

No jo, stalo se. Ale naštvalo mě to dost. Trochu mi to připomnělo dobu před listopadem 89… Ale ještě víc mě štve, že toho ŠOTA už dávno někdo neušotoval… proboha, snad to není kvůli tomu, že jsou kolem něho samí ŠOTOVÉ? : – ) Hezký večer, Mílo. Irena

Nerozumím (Alena Khazalová, 17.5.2009 07:05)

Nerozumím, že dráhy zaměstnavají lidi, kteří mají tuto činnost v náplni práce a že je možné vůbec do textu zasahovat. Chápu, že mají korektora, ale cenzora?

Aleno moje milá... (Irena Fuchsová, 17.5.2009 10:05)

… tenhle ŠOT je horší než cenzor – tenhle ŠOT cenzoruje, ale ještě k tomu vpisuje do MÉHO fejetonu SVÉ texty! Jeho formulace: „…ze všech plic…“ je nenapodobitelná! Jsem zvědavá, jestli ho někdo „došotuje“ na tyto stránky! Kéž by! P.S. Ali, jedeš letos do Klimek? Jedu v červenci! Nesejdeme se tam?

Teda to jsou udalosti (gwen, 17.5.2009 23:05)

Pani Fuchsova, tak to Vam verim, ze jste nastvana, ponevadz tohle se teda nedela. Timhle prepisem dostala vase ctiva a svizna povidka format slohove prace zaka zakladni skoly. Tak takhle teda ne. Dobre,ze jste se na ne vykaslala – ze vsech plic, haha. Dobrou noc a nedejte se!

Teda to je pěkný PASKVIL..milá paní Ireno, (Irena Morchová, 18.5.2009 12:05)

přiznám se dobrovolně, že jsem tu upravenou hrůzu ani nedočetla, je to sešroubované, zplácané..jak málo stačí přehodit slovo ve větě a ta tím ztratí Vaši vzletnost..třeba Vaše „takže se to vydržet dá..“ proti jejich „takže se to dá vydržet“. Vaše povídky se totiž čtou krásně plynule a toto je rána pěstí. Fuj, že se nestydí. Vím, že se nedáte a navíc to berete jako zajímavou životní zkušenost do sbírky :-). Jinak zdravím z Pardubic, mějte se krásně!

ZE VŠECH PLIC... (Irena Fuchsová, 18.5.2009 18:05)

:-) Teď už se směju! :-) Ze všech plic… to fakt nemá konkurenci! Hodně mi pomohlo, že jsem se z toho tady vypsala a dostávám tyto a podobné dopisy. Myslím, že nikdo alespoň trochu soudný, nemůže se ŠOTEM souhlasit. Ono totiž ani není s čím souhlasit… :-)

Ale nechci to dramatizovat, opravdu ne. Je to prkotina. Relativně… Dneska mi pro změnu vyšel fejeton v magazínu ONA DNES, kde mi nikdy nikdo nezměnil a nezmění ani slovo…

(Iris, 21.5.2009 18:05)

Moc ráda čtu Vaše fejetony – poprvé jsem je začala číst jen tak z nudy v ONA DNES a už jsem se nikdy nenudila ;-) Když jsem četla tu přešotovanou verzi uvědomila jsem si, jak moc se mi styl Vašeho psaní líbí a že když se změní ve Vašich fejetonech jen jediné slovo ztratí text jakési kouzlo, které mu dokážete vdechnout jen Vy, takže proti zákeřným šotům bojujte ze všech sil a ze všech plic :-D

P.S. (Iris, 21.5.2009 19:05)

Mimochodem jsem se díky Vám o sobě něco dozvěděla a to, že jsem nudná, bez citu, nemám smysl pro humor, jsem sebestředná, závistivá, sobecká, ironická, zakomplexovaná (viz. POŠTA PRO TEBE HOLT NENÍ TŘINÁCTÁ KOMNATA…), takže mám co napravovat ;-) Jen škoda, že nejsem v řadě intelektuálů, no alespoň mám řadu sama pro sebe :-D

Iris moje milá... (Irena Fuchsová, 21.5.2009 19:05)

… nepsala jsem o intelektuálkách! Psala jsem o mužích intelektuálech. Ještě jsem se nepotkala se ženou intelektuálkou, která by měla vlastnosti intelektuálů mužů. :-) A že jsou přesně takoví, jak píšu, o tom se přesvědčuju denně – jsou, bohužel, kolem mě! :-) Iris, žádný intelektuál by NIKDY nenapsal tak šťavnatý dopis, jaký jste napsala vy! :-) Díky!

(Iris, 21.5.2009 21:05)

Ne, já děkuji :-) moc a moc ;-) No, je vidno, že nemám skoro žádné životní zkušenosti a už vůbec ne s intelektuály – naštěstí :-D

I vy brebto... (Irena Fuchsová, 21.5.2009 22:05)

… jestli vy nemáte životní zkušenosti, Iris, tak já mám obě nohy zdravé! :-)

No, (Renata Čechová, 26.5.2009 12:05)

tak to je na facku…zasahovat do díla. Někdo si ho chtěl přivlastnit a nebo jen myslel,že ho vylepší…:-D :-D Snad dá pokoj. Tedy ne obývák, ale nebude vrtat tam, kde nemá…

Milá Renato... (Irena Fuchsová, 26.5.2009 18:05)

… přivlastnit si to nechtěl, tenhle ŠOT má jiné ambice, ani si nemyslel, že to vylepší- to mu bylo úplně ukradený! :-) Myslím, že to bylo jinak. A bylo to velmi rafinované! :-) Velmi! :-) ŠOTOVI se podařilo svými zásahy do mých fejetonů dosáhnout velmi lehce toho, že jsem odmítla se ŽELEZNIČÁŘEM dál spolupracovat. A to byl totiž účel těch zásahů! :-) Aby se mě ŠOT zbavil! Abych přestala do ŽELEZNIČÁŘE psát. Takhle je mimo hru. Ano, přestal jsem ji tisknout, odpoví ŠOT, když se ho zeptají, protože ona si to nepřála… :-) :-) :-) Řekla bych, že ŠOT sedí na svém místě jako poklička na hrnci! :-) Říká se to i jinak, ale… :-)

Takže (Renata Čechová, 26.5.2009 21:05)

obyčejná závist… Vůbec mě to nepřekvapuje. Poslední dobou jsem snad více otevřela oči či se konečně probudila…Nevím. Každopádně nepíšu typicky české, protože ono je to všude a ty slušné tím urazím…No, nezbývá než se nad to povznést neb bojovat s lidskou blbostí by bylo pravdu nekonečné…a člověk si má život užít, má se smát, má si život naplnit radostí… Takže ten závistivec ať se v tom utápí, jednou půjde s prosíkem, aby mu vyoperovali aspoň žlučník plnej žluče…

Kdepak závistivec... (Irena Fuchsová, 26.5.2009 22:05)

… ne ne, Renato. :-) Jak říkal pan Fuchs, jestli budeš psát ty svý kritický fejetony na dráhy, tak to nebude dlouho trvat a přejede tě pendolíno. No, pendolíno mě nepřejelo, ale ŠOT věděl, jak se mě zbavit! :-)Tak je to.

VÁŠ KOMENTÁŘ

jméno

e-mail

pamatuj si mě [?]

titulek

komentář

ZPĚT NA VŠECHNY SKANDÁLY

design Jiří VANČURA, web Tomáš ADÁMEK, 2006–2017